Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pro Hodonínský deník se ohlédl za svoji kariérou. „Z fotbalového hlediska nejraději vzpomínám na Drnovice, kde jsem si zahrál nejvyšší soutěž. Ale nejhezčí vzpomínky mám na Ratíškovice, kde jsem se narodil a byl jsem tam doma. Škoda, že Baník nemohl hrát ligu," prohlásil Petr Zemánek, který v jednašedesáti ligových zápasech nastřílel sedm branek.

Začněme od konce. Do Mutěnic jste přišel v létě 2006 jako hráč. Počítal jste s tím, že Pod Búdama vydržíte tak dlouho?

Určitě ne. V Mutěnicích se trenéři dost často měnili. Já sám jsem jich tam za dva roky, co jsem tam hrál třetí ligu, zažil hned čtyři. Byl to František Ondrůšek, Igor Matůšek, Vladimír Hruška a Peter Vlček. Od té doby se však leccos změnilo. V Mutěnicích se už nehraje na takové úrovni jako předtím. Navíc se změnilo i vedení. Už na to není pan Jagoš sám, je tam výkonný výbor. Zatím se tam držím. V Mutěnicích jsem spokojený. Mám tam práci, znám tam spoustu lidí. Uvidíme, jak bude všechno pokračovat dál.

Když vás Mutěnice před sedmi lety lákaly, určitě ne jako budoucího trenéra pro první mužstvo…

To ne. Největší problém byl v tom, že Kunovice zkrachovaly a nic jiného jsem ani neměl. Byl jsem rád, že se mi tehdy Mutěnice ozvaly. Navíc tam byla nějaké dohoda mezi panem Cochlarem (tehdejší šéf Kunovic – pozn.red.) a panem Jagošem. O to to bylo jednodušší. Pro mě to bylo výhodné, protože jsem to měl z Vacenovic, kde bydlím, kousek a nemusel jsem nikam daleko dojíždět.

V Mutěnicích vám to náramně svědčí. Čím vám vlastně přirostly k srdci?

V Mutěnicích jsou opravdu příjemní lidé. Ať už se pohybují kolem fotbalu nebo v práci. Sedl jsem si i s týmem. Navíc se nám daří i na trávníku, což je asi nejdůležitější.

Krajský přebor vedete po podzimu o sedm bodů. Mají Mutěnice na to, aby v tomto složení hrály divizi?

Řeči o postupu už nějaký týden slýchám. Osobně jsem přesvědčený o tom, že mužstvo má na vyšší soutěž. Podle mě by se v divizi neztratilo. Byť na druhé straně každý tým i hráč má svůj výkonnostní strop. Se záchranou bychom však v divizi problémy neměli. I když výsledky jsou vždy otázkou více faktorů. Na mysli mám karty, zranění, aktuální formu. Pokud by ale mužstvo zůstalo pohromadě nebo by se o jednoho či dva hráče doplnilo, divize bych se nebál.

Když půjdeme proti proudu času a postupně se ohlédneme za vaší kariérou, musíme začít v Kunovicích. Jak na toto tříleté angažmá vzpomínáte?

Kunovice pro mě byly trochu specifické. Po konci v ligovém Zlíně jsem šel o soutěž níž. Určitě ale ne do neznámého prostředí. Znal jsem tam spoustu hráčů, se kterými jsem hrával hlavně v Ratíškovicích. Trénovali tam bývalí trenéři Baníku Jegla s Blahou, nebo Lorenc. Bohužel mi to tam hlavně na začátku příliš nesedlo. Tamní vedení možná mělo velké oči, já jsem si taky myslel, že to půjde lépe. Mužstvu se přestalo dařit a až do konce sezony se trápilo. Nakonec se však Kunovice zachránily. Od další sezony jsem začal hrávat stopera, kde mi to sedělo. Navíc jsem si tam vybudoval určitou pozici. Roky ale přibývaly a v obraně mě to začalo i bavit. Nakonec jsem v ní zůstal i v Mutěnicích.

Kompletní rozhovor s trenérem Mutěnic Petrem Zemánkem najdete v úterním vydání Týdeníku Slovácko.