Anticharta mu málem zničila vztah k umění

Drgáč pochází z Mutěnic. Na Lidovou školu umění v Hodoníně nastoupil ve svých deseti letech. „To bylo díky otcovu kamarádovi, doktoru Pelikánovi. Viděl mé kresby a řekl rodičům, ať mě někam dají," vzpomíná Drgáč.

Ve škole byl čtyři roky, vedl ho například Václav Kopka. „Talentové zkoušky mi vyšly a nastoupil jsem do Uherského Hradiště. Tam jsem měl zase štěstí na pedagoga, vyučoval mě akademický malíř František Nikl," popisuje malíř.

Na studentská léta v Uherském Hradišti rád vzpomíná. I když mu závěr překazila politika. „Museli jsme podepsat antichartu v roce 1977, abychom mohli vůbec odmaturovat. Nic jsme nečetli, ani jsme nevěděli, co to Charta 77 je. To byla poslední kapka. Po všech těch dalších akcích jako Leninské čtvrtky a První máj jsem skoncoval se vzdělávacím systémem komunistického režimu, na akademii jsem se ani nehlásil," přiblížil Drgáč.

Nastala pro něj hluchá doba. Živilo ho zaměstnání v propagaci, po změně režimu se vrhl do podnikání. Dodnes se zabývá sítotiskem a grafickým designem. Změna pro něj přišla v roce 2004. Zažil vnitřní proměnu po těžkém životním období. Najednou viděl mnohé jiné malíře v úplně jiném světle, smysl jejich díla. Navíc měl štěstí. František Mokruša z Mutěnic, který studoval v Montrealu, mu nabídl, že jej bude učit malovat. „Měl jsem obrovský impulz. Všechno do sebe začalo zapadat, cítil jsem, že mám důvod tvořit," říká.

Dnes se malování věnuje částečně i profesně. Má malého syna, poslání otce si vychvaluje. „Podarovala mě štěstěna," usmívá se Drgáč.