Fotografie ze zahájení Mezinárodního folklorního festivalu ZDE

„Tohle je řev jako při fotbalovém finále mistrovství světa,“ komentuje explozi nadšení v obecenstvu novinář Jiří Nováček a má pocit, že něco podobného na Strážnických slavnostech ještě nikdy nezažil.

Ale zpět na začátek. „Dva tisíce dvě stě padesát účinkujících tu bude,“ ví na chlup přesně žena v budově péče o účinkující. Ubytování ale musela Strážnice zajistit pro mnohem větší počet lidí. A to není zdaleka všechno, co museli organizátoři zařídit. Než začal 65. ročník nejstaršího a nejvýznamnějšího folklorního festivalu v Evropě Strážnice 2010, přípravy trvaly dva roky.

Když v pátek večer zazní fanfáry a na žerdě vystoupají vlajky festivalu, České republiky i Evropské unie, dochází na slavnostní zahájení folklorního svátku a na udělení cen. Tentokrát děkuje za celoživotní přínos kultuře ministr kultury Václav Riedlbauch Jaromíru Nečasovi. „Pro nás z Čech jste proto, co jste všechno v životě stihl, jakýmsi Ferdou Mravencem moravského folkloru,“ blahopřeje ministr známému hudebnímu redaktoru, muzikantu a pedagogu.

Když v ten samý večer tajemník pro UNESCO Michal Beneš z ministerstva kultury oznamuje, že je to přesně třicet hodin a patnáct minut, co byla Česká republika zvolená jako benjamínek do jednoho ze tří neprestižnějších orgánů UNESCO – výboru pro nemateriální kulturní dědictví, je to zároveň na den přesně pětadvacet let, co ve Strážnici začala před pětadvaceti lety soutěž verbířů. „Na seznamu světového dědictví máme zatím náš jediný statek, a to verbuňk. Ten už nepatří jen Moravě, ale celém světu,“ říká Beneš a jeho slova stvrzuje dekret, který přebírá ředitel festivalu Jan Krist. A kdo jiný než Strážničané pak zahajují třídenní přehlídku osmdesáti folklorních souborů z Česka a čtyř zahraničních z Mexika, Chile, Rumunska, Slovenska a Filipínců z Kanady.

„Dobrý hoši, konečně vzrůšo,“ neudrží se Ladislav Barák ze Strážnice, když další festivalový den prochází městem průvod všech souborů a zrovna před ním „veselo“ zatančí Kopaničar ze Starého Hrozenkova. Stejná vášeň omámí ostatní lidi z davu, který kvůli průvodu olemoval hlavní silnici, když sbor Filipínců žijících v Kanadě předvádí tance starobylých filipínských kmenů nebo když urostlí domorodci a polynéské tanečnice z Velikonočního ostrova Rapa Nui přibližují tradiční bojové tance ostrova.

I večer je jasné, že folklor ze světa jen tak brzy nevymizí. Amfiteátry, kde právě folkloristé vystupují v některém ze čtyřiceti připravených programů, i celý zámecký park jsou plné mladých lidí. Tančí a zpívají lidové písničky u cimbálu. A nevadí jim ani komáři. „Na hodnocení je ještě sice brzy, ale jsme spokojení, protože všechna ta energie vložená do příprav se nám už teď plně vrací v dobrých ohlasech odborníků i návštěvníků,“ uzavírá Jan Krist, ředitel strážnického festivalu, jenž letos navštívilo přibližně dvacet tisíc platících diváků.