V našem seriálu jsme se po časové ose dostali až do začátku našeho letopočtu ke Germánům, kteří se v prvním století usadili i na Hodonínsku. Nepadla ještě prozatím zmínka, že jmenovitě šlo o takzvaný svébský kmen Kvádů, příbuzný možná známějším Markomanům, s nimiž sdíleli většinou velmi podobné osudy, zvláště ve vojenském spojenectví.

Víme už, že nejprve nebylo jejich hospodářství příliš rozvinuté, natož aby byli zběhlí ve výrobě svých mincí. Jak ukazují muzejní fondy v Hodoníně a Brně, ale i řada soukromých sbírek, užívali pouze těch cizích, většinou římských. V průběhu téměř šesti staletí, po které zde sídlili před příchodem Slovanů, se však mnohé změnilo. Značný vliv na tom měla blízkost kulturně vzkvétajících římských provincií, i když na rozdíl od některých germánských kmenů v Porýní k vlastní ražbě, námi vzhledem k zachovaným nálezům možná příliš vyzdvihované, nedospěli.

Působení vyspělejší antické civilizace je nejvíce patrné zvláště v odvětví uměleckého řemesla ve výrobě šperků či dalších ozdob oděvu, jak ještě dále uvidíme. Díky svým rozmanitým a pestrým tvarům, které se stejně jako dnešní móda dosti často měnily, je můžeme relativně přesně chronologicky zařadit. Určit se tak dá doba vzniku a používání, ale hlavně, zda jde o výrobek domácí, tedy germánský anebo provinciální. Druhá zmíněná možnost se v mnoha případech vztahuje na jen několik desítek kilometrů vzdálené provincie Panonii a Norikum, zhruba dnešní Maďarsko a Rakousko, vzácnější jsou artefakty z Raetie či Galie, zhruba Švýcarsko a Francie a výjimečně i přímo z italského, řeckého či egyptského území.

Kvádové v regionu

Uveďme však především hlavní okrsky sídlištních aktivit Kvádů, doložené na nejméně pěti místech hodonínského katastru, což je ve srovnání s jinými kulturami opravdu nezanedbatelný počet. První rozsáhlejší sídliště známe lépe až od devadesátých let, kdy svými povrchovými sběry na vyvýšenině v trati Prostřední čtvrtě, dříve zvané také jako Odměry v krachu, získal O. Gregor zajímavou kolekci nálezů. Mimo zlomků germánských, ale i římskoprovin­ciálních keramických nádob a pěti celých přeslenů vyniká několik bronzových ozdob oděvu. Konkrétně dvě římskoprovinciální silně profilované spony, jednodílná germánská spona se zahrocenou nožkou, bronzový náramek a čtyři vřetenovité závitky. Zapomenout nelze zlomek skleněné perly či spíše korálku a určitě vzácnější je zlomek olověného zvonečku, užívaného sousedním kmenem Sarmatů, kočovníků z Asie.

Další sídliště pak byly zjištěny výzkumy pracovníků Masarykova muzea v trati Zadní díly při výstavbě inženýrských sítí, dále na křižovatce Velkomoravské a Dvořákovy ulice u stavby benzínové stanice a zcela nedávno opět poblíž Velkomoravské ulice v areálu bývalého podniku Zemědělské zásobování a nákup (ZZN). Právě o jednom z nejnovějších dokladů ze srpna minulého roku se můžeme zmínit poněkud podrobněji. Výzkum formou dozoru zde byl prováděn ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR Brno, pracoviště Mikulčice-Valy v souvislosti s odkanalizováním celého prostoru. Na něm se v minulosti od roku 1865 nacházel starý cukrovar vídeňského podnikatele Karla Stummera, který v roce 1890 koupila fa Brüder Redlich & Berger a po řadě dalších vlastnických změn fungoval vlastně až téměř dodnes.

Policie: kosti jsou staré

Nejprve došlo k objevení deponie lidských kostí stavebními dělníky, poté byla přivolána policie, která případ odmítla řešit s odůvodněním na stáří kostí. Až na konec, jak to někdy bohužel bývá, byli přivoláni archeologové.

Při bližší kontrole výkopů bylo zjištěno několik pozitivních archeologických situací, pro naše účely nejdůležitější byla mocná kulturní vrstva s větším množstvím keramiky, vedle níž se našli také kousky mazanice s otisky prutů. Pozoruhodný je doklad římskoprovinciální keramiky s červeným malovaným dekorem vně i uvnitř nádoby.

JAROMÍR ŠMERDA