Malé výročí si ve slováckém městečku připomínají také manželé Nemravovi. Ti se na národopisný svátek přijeli bavit již po desáté. „Líbí se nám tady, takže sem jezdíme každoročně, festival je taková naše srdcovka. Studovala jsem tady a taky jsem se tady setkala s manželem," svěřuje se Lucie Nemravová ze Starovic u Hustopečí.

Letos na pestrý třídenní maraton vyrážejí ze stanu v nabitém strážnickém kempu. „Chodíme skoro na všechno. Vždycky na verbíře, zahraniční soubory a pak si vybíráme další programy," přibližuje Miroslav Nemrava, rodák z Dolního Němčí.

Lucie se ale těšila ještě na to, že se zopakuje zážitek z minulého ročníku. „Loni jsme se tady seznámili s Indy, kteří byli bezprostřední a úplně úžasní. Vytáhli nás do průvodu a tančili jsme s nimi. Měli přijet i letos, ale nedostali vízum," posteskla si při pohledu na letošní průvod.

V tom postupně přicházejí soubory z Moravy, Slezska, Čech, Slovenska a pak taky ze Srbska, Beninu, Číny a Argentiny. Zpovzdálí je sleduje Viliam Lenárt, který zároveň nabízí a hraje na flétny a fujary. „Jsem tady už po dvacáté. A jednou jsem tady hrál na fujaru v čarokrásném pořadu. Zpíval tam mužský sbor z Hrušek, z čehož jsem měl šok. Jen dvě takové skupiny jsem ve svém životě slyšel – Havajany a zpěváky z Hrušek," vzpomíná multiinstrumen­talista a profesionální ladič klavírů z Nitry.

To už kolem jeho stánku pospíchá, aby se osvěžil člen pražského souboru Vycpálkovci Tomáš Novotný. „Po průvodu jsem splavený, tak si dám pivo, jinak tady piji samozřejmě víno, které je výborné. Zažíváme tady vřelá přijetí a skvělou atmosféru. Náš soubor sem jezdí už desítky let a já jsem tady asi desátým rokem," říká Novotný, z kterého se pomalu stává po pátečním vystoupení a sobotním průvodu divák. „Teď se těším na Ondráše," podotýká folklorista z české metropole.

Se závěrem průvodu městem graduje v amfiteátru Zahrada oblíbené finále soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Ten letos slaví významné jubileum – deset let, kdy byl tento tanec zapsán do Seznamu mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva UNESCO. Samotná soutěž se vrátila do programu „Strážnice" v roce 1986. „Za třicet let obnovené soutěže se jich ovšem na festivalových pódiích vystřídaly stovky a pro samotný verbuňk je neopomenutelný fakt, že mnoho z nich se stalo tanečními vzory pro další tisíce verbířů, kteří verbuňk tančí po celém Slovácku i mimo něj," upozorňuje autor Jan Blahůšek.

Mezi adepty na letošní primát je hned několik šampiónů z minulých let. Největším favoritem je ale v podlužáckém kroji Stanislav Popela z Perné. S vítězným talířem odjížděl jak v roce 2011, tak i loni. Když moderátor Karel Pavlištík vyhlásil bronz pro Antonína Žmolu z Kněžpole a stříbro přiřkla porota Jaroslavu Šradějovi z Louky, bylo jasné, že titul obhájí lékař z Perné. „Splnil jsem si dětský sen. Emoce, napětí, síla, pro mě je slovácký verbuňk hodně zásadní záležitostí, která mě prolíná dvacet let. Pro mě je toto vyvrcholením za to, co jsem mu obětoval," září čerstvý trojnásobný šampión Stanislav Popela.

Verbuňk se líbí také Kristýně Svítilové. „Ten tanec má sílu sám o sobě. Když jej má člověk rád a tancuje srdcem, tak nikdy nemá chybu," říká mladá tanečnice.

Loni na jihovýchod Moravy přijela v roli diváka, a nyní ji čeká vystoupení s řeckým tanečním a hudebním souborem v pořadu Domovina 2015. V tom představují folkloristé lidové tradice národnostních menšin v České republice. Publikum se zapojuje do doprovodu ukrajinských, německých, bulharských, rusínských, gruzínských, romských, polských, ruských, řeckých a slovenských písní. „Když jsem tady byla jako divák, tak se mi nejvíc líbily slovenské soubory, a to především jejich hudba a rytmika. Taky je tady jedinečná možnost vidět zahraniční soubory, člověk má totiž možnost vidět jinou kulturu, kostýmy a projev," zamýšlí se Svítilová.