Lišácký svůdník i pohádkový král Josef Somr slaví osmdesát let

„Občas ještě dělám něco v rozhlase, v poetické vinárně Viola mám zase pořady s poezií nebo četbou. Je to několikrát do měsíce a je to prima," uvedl pro Deník Josef Somr.

Rodák z Vracova u Kyjova a syn železničáře přitom o herectví nesnil. „Vystudoval jsem gymnázium. Brácha byl v té době zavřený v Hradišti za rozšiřování letáků, takže jsem měl problémy s maturitou, a tím pádem mě k dalšímu studiu nedoporučili. Nicméně odmaturoval jsem a myslel si, že nastoupím někam do zaměstnání," vzpomíná Somr.

Následovala jeho cesta do Brna. „S kamarádem jsme tam čirou náhodou jeli na návštěvu. On tam na Janáčkově akademie vyzvedl nějaké formuláře, dal mi je a já je vyplnil. V září jsem udělal dodatečné zkoušky a kupodivu mě přijali. Takže život mi změnila úplná náhoda," dodává Somr.

Na Janáčkově akademii se Somr v ročníku potkal například se spolužáky Blaženou Holišovou, Bořivojem Navrátilem, Ladislavem Lakomým či Josefem Karlíkem. V té době v Brně herectví studovala i Květa Fialová. „Na Janáčkově akademii jsme se potkali začátkem padesátých let, takže se spolu známe už strašně dlouho, to už je vlastně dávnověk!," říká s úsměvem Fialová.

A doplňuje, že poté se se Somrem setkala mnohokrát při filmování. „Byla to vždy příjemná spolupráce. Je skvělé, když člověk už jako mladý potká lidi, kteří potom zůstanou báječní a skromní celý život," uvádí Fialová.

Coby čerstvý absolvent hrál Josef Somr dva roky v Českém Těšíně a poté v brněnském Divadle bratří Mrštíků – stávajícím Městském divadle Brno. „V Divadle bratří Mrštíků působil tři roky. Ztvárnil zde například Satana v inscenaci Nanebevzetí plukovníka Heiliga, Piccia v Italské baladě či Tiberge v dramatu Manon Lescaut," uvedla Beatrix Křížová z Městského divadla.

V roce 1965 se stal Somr členem pražského Činoherního klubu, od srpna 1978 byl členem činohry pražského Národního divadla. Zde působil až do roku 2001. Aktuálně stále účinkuje v pražské Viole. „Pochopil jsem, že na některé věci už nestačím… Rozhodl jsem se raději, že toho nechám," uvedl letošní držitel ceny Thálie za celoživotní mistrovství.

Tuto prestižní divadelní cenu ostatně Somr získal v minulosti již dvakrát – poprvé v roce 1997 a následně ještě v roce 2001.

Herec Josef Somr říká: Moje přání? Zdraví a štěstí

Uherský Brod – Minulý týden zavítal herec Josef Somr do Uherského Brodu, aby zde vystoupil na Velikonočním koncertě. Deníku u této příležitosti poskytl exkluzivní rozhovor, v němž mimojiné zmínil, co si ke svým dnešním osmdesátinám nejvíc přeje.

Když vám bylo čtyřicet, představoval jste si, jaké to bude, až vám bude dvakrát tolik?

Vůbec ne. V těchto letech jsem určitě myslel, a každý by měl asi myslet, na úplně jiné věci než na své stáří. Jsem akorát, přiznám se, překvapený, že se mi to povedlo. Já jsem si to vlastně ještě tak před rokem, moc neuvědomoval. A teď najednou přichází chvíle, kdy se probudím a říkám si jako v tom jednom filmu: díky za každé nové ráno.

Co byste si k osmdesátinám a vůbec v životě nejvíc přál?

Jednoduše: abych umřel zdravý, když to už bude muset být, a abych byl pořád mezi prima lidmi a abych nejen já, ale vůbec všichni, které potkávám, byli zdraví a šťastní.

Nedávno jste získal cenu Thálie. S jakými pocity jste ji přebíral?

Musel bych moc předstírat, že mě to nepotěšilo, a nechtěl bych být přehnaně neskromný. Takže ano, měl jsem z toho velikánskou radost a vím, že je to už cena poslední, takže si to užívám.

Thálii jste získal za celoživotní dílo. Která z vašich divadelních či filmových rolí vám byla nejbližší?

Řeknu to pouze takto. Vzpomínám velmi rád na to, co se povedlo, a chtěl bych už zapomenout na to, co v životě bylo nepříjemné.