Tatíčku Masarykovi vzdaly hold stovky lidí

Vzrušení je cítit ve vzduchu. Mrazivém vzduchu. Přesto všichni, ať děti, či dospělí, statečně stojí na hodonínském vlakovém nádraží a čekají na příjezd nostalgického parního vlaku z Brna. Bude se slavit. Před sto šedesáti lety se sedmého března právě v Hodoníně narodil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Kolem nádraží postává několik desítek lidí. Další se trochu mačkají ve vagonech, když si prohlíží výstavy T.G. Masaryk a železnice a Legionáři a magistrála. Stačí jen několik minut a počet diváků se začíná rychle zvyšovat. Masu lidí musí neustále hlídat organizátoři.
„Prosím vás, udělejte na nástupišti místo. Tam nemůžete stát,“ slyší všichni ti, kteří se snaží udělat si dobré místo na dobrý snímek.

Po několikaminutovém čekání přichází parta nadšenců, kteří představují legionáře. Po krátkém popisu uniforem se urostlých mužů ujímají především ženy, které touží po společném snímku.

Legionáři se formují do řady podél nástupiště, ke kterému má vlak přijet. Následují je zástupci Sokola. I přes chladné počasí stojí v pozoru a drží sokolské vlajky. Fotoaparáty cvakají. Lidé ví, že taková podívaná se nebude dlouho opakovat. Hlas průvodce, který je slyšet od rána z reproduktorů, střídá hudba, a to ne ledajaká, ale přímo Hudba Hradní stráže. Příjezd vlaku se blíží. Krojovaná chasa dostává poslední instrukce. „Jakmile vlak přijede, přivítáte všechny chlebem a solí a taky koláčky a slivovicí,“ dává pokyny ředitel hodonínského domu kultury Zdeněk Grombiřík.

Nostalgie přijíždí

Vlak přijíždí. Lidé zvědavě nakukují a chválí krásnou parní lokomotivu.

Chasa vítá všechny, kteří se rozhodli oslav zúčastnit, a vzdát tak Tomáši Garrigovi Masarykovi hold. Jsou mezi nimi jak poslanci a senátoři, tak zástupci kraje nebo komunální politikové. Ženy i muži bez rozdílu si připíjí slivovicí. Na nástupišti je vítá hodonínská starostka Milana Grauová. Účastníci oslav se přesouvají k Masarykově soše.

„Můj domov, to byl ten kraj kolem Hodonína. Tam všude byly císařské statky, a tož kam otce, který byl v počátku své služební dráhy, na těch statcích kočí poslali, tam jsme se stěhovali s ním,“ začíná projev Masarykova vyznání, které pochází z Čapkových Hovorů s T.G.M., ředitelka Masarykova muzea Irena Chovančíková.

„Tu dalekou rovinu, tu vidím i dnes před sebou a myslím, že ten dětský dojem ve mně zůstal. Proto mám rád roviny. Hory mám rád z dálky, ale nežiju v nich rád, údolí mě tísní a nevidět dost slunka,“ pokračuje Chovančíková, která při své řeči poukazuje na světový význam humanitního a mravního odkazu hodonínského rodáka.

Projevy střídá položení věnců k nohám tatíčka Masaryka, jak mu lidé za první republiky říkali. Slavnostní akt uzavírají česká a slovenská hymna v podaní mužského pěveckého sboru z Mutěnic.

Desítky lidí se společně s průvodem přesunují na Masarykovo náměstí. Před radnicí se slova ujímá starostka města. „Chtěla bych vám poděkovat, že jste se oslav zúčastnili, a jsem ráda, že nám vyšlo počasí a objevilo se i sluníčko,“ říká. „Připravila jsem si pro vás malé překvapení,“ láká desítky lidí, kteří netrpělivě poslouchají. „Byla bych ráda, kdybychom společně vypustili balonky v barvách trikolory,“ odkrývá. Lidé si je berou a na povel je vypouští k nebi.

Teď už je na každém, jak vzpomínku na prvního československého prezidenta oslaví. Někdo například doma s knihou Čapkových Hovorů v ruce, jiní si je nechají přednést večer v sálu Evropa Stanislavem Zindulkou.