Třicet let centra kultury: čestné občanství pro Fanoše a oslava s Ondrášem

Spojení ne náhodné. Už busta umístěná ve vestibulu z dílny akademického malíře Jaroslava Jurčáka potvrzuje nezpochybnitelný přínos mikulčického rodáka v oblasti kultury. „I když po něm nebudeme všechno pojmenovávat, Fanošova je celá dědina," uvedl na úvod starosta Jan Vlašic.

Zarámované čestné občanství převzaly Mikuleckého dcery Marie Kotásková a Štěpánka Pelešková a vdova po synu Pavlovi Marie Hřebačková. „Pro tatínka byly Mikulčice vším. Několikrát za život mu nabízeli, aby se přestěhoval do Brna. Aby byl blíže k rozhlasu. Kdepak, neodešel," řekla Marie Kotásková s tím, že uznání nejspíš nechá u sestry, která má nyní všechny materiály po otci u sebe.

„A já si je někdy třeba na půl roku vypůjčím," podotkla s úsměvem.

Ještě před naplánovaným vystoupením Vojenského uměleckého souboru Ondráš a besedou u cimbálu s Neoveskou cimbálovou muzikou si hosté mohli prohlédnout výstavu mapující historii budovy, která je dějištěm plesů, koštů, bálů svateb i různých oslav.

Její výstavba, jakožto součást takzvané akce „Z", začala v roce 1979. Trvala necelých sedm let. „Na stavbě se podíleli kromě místních také obyvatelé družebních Kostomlat, okolní podniky i organizace. Odpracovalo se na šedesát tisíc brigádnických hodin," vypověděl starosta.

V původních plánech stavitelé dokonce zamýšleli v objektu zřídit funkční saunu a bazény. K tomu však nakonec nedošlo. Počátkem devadesátých let se z prostoru stala malá tělocvična. Další posun znamenala přístavba kuřárny či rekonstrukce toalet. Zateplil se sál a jeviště, uzavřela se šatna ve vestibulu a levé přísálí. Stará dřevěná okna a dveře se vyměnily za plastové.

Loni skončila velká oprava spočívající v zateplení stěn a stropů včetně nové fasády a zastřešení schodišť. „V tomto roce nás čeká zastřešení venkovního posezení," upřesnil Vlašic.

Kus života s kulturním domem spojila jeho jediná ředitelka Jarmila Uhrovičová. Do této funkce nastoupila ještě před jeho oficiálním otevřením 12. dubna. „Z mnoha původních kulturáků v okolí je ten náš jeden z mála, který zůstal. Některé se prodaly, zrušily, jsou z nich diskotéky nebo prodejny nábytku. Obec se o něj celých třicet let za jakéhokoliv starosty velmi dobře starala," sdělila ředitelka.

Podle ní by si ještě zasloužilo obměnu jeviště, hlavně původní podlaha. „A určitě bychom uvítali modernější technické vybavení," podotkla Uhrovičová.

Kromě toho, že vede kulturní dům, je jednatelkou Spolku pro uchování hmotných a duchovních tradic. Právě ten se ve spolupráci s obcí a dobrovolníky snaží zachránit více než sto let starý rodný dům Fanoše Mikuleckého a zpřístupnit jej lidem. „Podařilo se vyměnit střechu, opravit zadní část maštale a postavit místnost pro sociální zařízení. Vybraná firma má letos podřezat stěny a zajistit jejich statiku. Nás brigádníky čeká výměna elektřiny. První akci pro návštěvníky, malování ornamentů v písku a na sklo, chceme uspořádat v červnu," přiblížila Uhrovičová.

František Hřebačka se narodil 28. července 1912. Vyučil se dekoratérem a jevištním malířem, živil se jako malíř pokojů. Byl velmi tvůrčí. „Složil na 270 ohlasů lidových písní, z nichž k nejznámějším patří Mikulecká dědina, Mikulecké pole, V širém poli studánečka, Vínečko bílé, Smutný večer," uvedla v knize Mikulčice Jitka Matuszková.

Kromě toho maloval, publikoval, založil a vedl mikulčický Slovácký krúžek a podílel se na vzniku časopisu Malovaný kraj, byl také jeho vedoucím redaktorem. Zemřel v roce 1970.