VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nepálci jsou hodní, usměvaví, nápomocní a přátelští lidé

Sobůlky - Pětadvacetiletý Jaroslav Bárta ze Sobůlek strávil po dokončení bakalářského titulu na ostravské univerzitě půl roku jako dobrovolník na česko–slovenské klinice v nepálském hlavním městě Káthmándú.

14.6.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Eva Kořínková

Jak ho pobyt a tamní lidé ovlivnili, jaký dojem na něj Nepál udělal a jestli se do Nepálu chce vrátit, nám pověděl pár dní po svém příletu do České republiky.


Jste absolventem ostravské univerzity. Jak jste se na kliniku do Nepálu dostal?

Po dokončení mých studií na univerzitě - obor Zdravotnický záchranář, jsem přemýšlel, co dál. Vzpomněl jsem si na našeho pedagoga docenta Rastislava Maďara, který je předsedou charitativní organizace International Humanity. S ním jsem pak konzultoval možnost mého uplatnění v této organizaci.
Měl jste na výběr i jiné země, nebo byl jedinou možností Nepál?
Docent Maďar mi Nepál přímo nabídl. Bylo to proto, že tato organizace tam má svou vlastní kliniku.
Jaká to byla klinika?
International Humanity Diastyle Free Clinic, jedná se o Česko-slovenskou kliniku v Káthmándú.
Jaká byla náplň vaší práce?
Přesto, že jsem vystudoval obor Zdravotnický záchranář, do Nepálu jsem jel pracovat jako dobrovolník. V Nepálu je totiž zcela jiný systém péče o lidi, jiná infrastruktura, sociální a zdravotní systém než v Evropě. Hlavní náplní mé práce byla organizace kliniky a jejích projektů, zejména výjezdů kliniky do terénu.
Kde přesně jste byl?
Klinika International Humanity se nachází v hlavním městě Nepálu, Káthmándú.
Jak dlouhou dobu jste v Nepálu strávil?
Šest měsíců.
Kdy jste se vrátil?
Asi před půl měsícem.
Jaké byly bezprostřední pocity po návratu?
Nevím, jestli je možné všechny pocity nějak shrnout. Krátce řečeno, svět tady a tam je naprosto rozdílný. Je to zvláštní - člověk cestuje jeden den letadlem a ocitne se úplně někde jinde.
Ovlivnil vás pobyt nějakým zásadním způsobem?
Určitě ano, vidím teď mnoho věcí úplně jinak než předtím. Člověk najednou zjistí, že k tomu aby byl skutečně šťastný, nejsou až tak důležité věci ale spíše vztahy s ostatními.
Jaké byly začátky vaší práce? Byly těžké?
Ano, hodně. Ať už z hlediska jazykového - když jsem odjížděl, tak jsem na tom s angličtinou nebyl až tak dobře, tak také z hlediska toho, že tamní prostředí je opravdu úplně jiné než tady. Člověk si musí zvyknout na lidi, systém, organizaci věcí.
Jak jste si zvykl na nepálštinu? Naučil jste se něco?
Nějaká slovíčka, nebo krátké věty umím. Dokonce i jednu písničku. Ale s Nepálcem bych se asi ještě nedomluvil.
Jak byste Nepálce popsal?
Jsou moc hodní, usměvaví, nápomocní, přátelští. Když potřebujete pomoc, tak vám vždycky pomůžou, i když vás třeba vůbec neznají. Také jsou velice pohostinní, prostě velmi dobří lidé.
Byl jste na klinice jediný cizinec?
Ano, z Evropy jsem tam byl sám. Personál kliniky tvoří Nepálci a já měl na starosti koordinaci kliniky, komunikaci s vedením celé organizace (doc. Maďar) atd. Podle jeho pokynů jsem se snažil organizovat a vést kliniku.
V podstatě jste tam spíš jel jako manažer?

Dá se to tak říct.
Jak vás tamní lidé přijali?
Všichni lidé, které jsem potkal, mě přijali velmi vřele. Nepálci jsou rádi za pomoc, kterou mohou prostřednictvím naší kliniky dostat.
Jaká je tamní strava?
Co se týče hygieny a jídla, musím říct, že prvních čtrnáct dní jsem měl zažívací problémy. Časem si ale tělo zvykne. Chuťově je tu jídlo vynikající.
Co Nepálci vůbec jedí?
Nepálským národním jídlem je dalbát, což je rýže s čočkovou omáčkou a nejrůznější zeleninou. Někde k tomu dostanete i pár kousků brambor nebo květáku. Hodně jídel je převzato také z Číny, nebo Indie. Pokud mohu říct, tak jídla jsou od těch našich hodně odlišná. Ale chutnalo mi.
Přivezl jste si nějaké tamní zvyky domů?
Přivezl jsem si nepálskou kuchařku v angličtině. Zatím jsem se k tomu nedostal, ale plánuji, že něco uvařím. Třeba i rodině.
Je jídlo ostřejší?
Ano, je opravdu hodně ostré.
Setkal jste se i s evropským jídlem?
V Káthmándú je turistické centrum, které se jmenuje Thamel. V této části města není problém si koupit normální evropské jídlo. Jinak ale v lokálních restauracích člověk sežene spíše nepálská jídla.
Jak na váš odjezd reagovala rodina?
Z počátku byli rodiče překvapeni. Když ale viděli, že to myslím vážně, tak mě podporovali. Zaplatili mi zpáteční letenku, i když věděli, že tam jedu jako dobrovolník, bez nároku na nějakou výplatu.
Chybělo vám něco?
Určitě, rodina, přátelé, jiné prostředí, protože v hlavním městě je hrozný nepořádek a hluk. Káthmándú je velice špinavé město.
Chtěl byste se do Nepálu vrátit?

Určitě bych se tam ještě několikrát rád podíval. Nepál mě totiž velmi oslovil. Tamní země a hlavně lidé si mě skutečně získali.

Autor: Zuzana Černá

14.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbalisté Šardic (v červených dresech) přestříleli v prvním předkole krajského poháru rivala z Kyjova 5:4 a postoupili do další fáze jihomoravské soutěže.
29

Šardice zvládly přestřelku a přes Kyjov jdou v poháru dál

Ilustrační foto.

Odborníci na životní prostředí: prach v Brně způsobí ročně až stovku úmrtí

MOL Cup: Fotbalisté Hodonína narazí ve druhém kole na Vítkovice

Hodonín – Rozhodně nejsou favority, přesto mohli narazit na silnějšího soupeře nebo tým z nejvyšší soutěže. Slovácku, Brnu, Jihlavě, Olomouci, Karviné i ostravskému Baníku se fotbalisté Hodonína ve druhém kole MOL Cupu vyhnou. Svěřenci trenéra Františka Komňackého v další fázi celostátní soutěže narazí na druholigové Vítkovice. Hrát se bude na stadionu U Červených domků ve středu 9. srpna v sedmnáct hodin.

Značení pro cyklisty v ulicích ocení i řidiči

Kyjov, Hodonín – Cyklopiktogramy čili značky, které na silnici upozorňují řidiče na početnější výskyt cyklistů, jsou k vidění i na asfaltu v Kyjově. Vedení města o ně požádali projíždějící cyklisté.

V podkroví můžete mít své království

Bydlení na košické Hlavní ulici vyhledávají nejen zahraniční studenti, ale také manažeři pracující v nedalekých administrativních centrech. Zážitek z bydlení v centru města přináší originálně zrekonstruované podkroví starého měšťanského domu.

Letní festivaly: skokové zvýšení zabezpečení, s radami přispěchalo ministerstvo

Jižní Morava – Vzal mobil a krátce před půlnocí natáčel jedno z vystoupení na Cibula festu. Devětadvacetiletý Tomáš Lidák z Hodonína má za sebou návštěvu hudební události konané na letišti jen několik kilometrů za Hodonínem. Z moravského příhraničí tam zamířily stovky až tisíce lidí. Než se mohli dostat do areálu, čekala je prohlídka. Pracovníci bezpečnostní agentury zjišťovali, zda někdo nechce vejít například se zbraní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení