Právě dva nejlepší týmy soutěže si to v sobotu 7. března v hodonínské sokolovně rozdají o první místo a postup do vyšší třídy. Mírným favoritem je domácí tým, který soupeře z Břeclavska už jednou porazil a navíc bude tentokrát hrát před vlastním publikem. „Na Mikulov si věříme. Doufám, že báječnou sezonu zakončíme vítězstvím," říká hrající kouč Sokola Hodonína Ondřej Fialík. Jednatřicetiletý basketbalista působí v klubu i jako administrativní pracovník. Lépe se však cítí společně s kamarády na palubovce. „Nastupuji i do zápasů, o trénováni se totiž dělí víc hráčů," upozoril Fialík.

Sokoli už v minulých sezonách patřili mezi nejlepší týmy, ale své výkony ustálili až letos, kdy osmičlenné soutěži jednoznačně kralují. Důkazem je stoprocentní bilance dvanácti výher a žádné porážky. „Vhledem k předcházejícím ročníkům, kdy jsme rovněž bojovali o přední příčky, jsem čekal, že zase budeme hrát nahoře, ale až tak jednoznačné zápasy jsou pro všechny z nás překvapením," uvedl Fialík.

Hodonín má před soupeři náskok v podobě širokého a ustáleného kádru, navíc se hráčům Sokola vyhýbají zranění. „Před sezonou se k nám přidalo par nových kluků, kteří do mužstva dobře zapadli. Navíc se většině kádru vyhýbala vážnější zranění, což je oproti předchozím letům asi největší změna," řekl Fialík.

Hodonínští basketbalisté nespoléhají v oblastním přeboru na individuality, ale spíše na kolektivní pojetí. „Každý z hráčů má svůj nezanedbatelný podíl na výkonech mužstva," tvrdí hrající kouč Sokola.

Dres Hodonína v letošním ročníku navléklo třináct hráčů od osmnácti do šestatřiceti let. Tréninků se ovšem pravidelně účastní i bývalé opory. Basketbalisté Sokola se scházejí dvakrát týdně, trénink trvá devadesát minut.

I když slovácký celek nehraje vysokou třídu, přípravu na zápasy nikdo nepodceňuje. „V soutěži se najdou slušné týmy, ale hrajeme i proti technicky méně zdatným soupeřům. Našim největším problémem jsou čas a vzdálenost. Vzhledem k tomu, ze Česká basketbalová federace Jižní Moravy sdružuje i celky z Vysočiny a Zlínského kraje, tak musíme na utkání cestovat třeba až do Bystřice nad Pernštejnem, Velkého Meziříčí nebo Slavičína. Loni jsme hráli i s Jihlavou," řekl Fialík.

Náročné cestování ani další problémy však Sokoly od případného postupu zřejmě neodradí. „V družstvu panuje jednoznačný názor, že bychom postupu přijali. Bohužel zatím je problém v technickém vybavení sokolovny, které musí naše tělocvična mít. Bez něho vyšší soutěž hrát nemůžeme," prohlásil Fialík.

Hodonínské basketbalisty vyjde jedna sezona na pětadvacet tisíc korun. V této částce jsou nejen administrativní poplatky, ale také náklady za dopravu a peníze pro rozhodčí. „Každý hráč si kupuje dres a také Sokolu platí roční členský příspěvek. Díky tomu máme halu zdarma," informuje Fialík. „Zbytek financi na zajištění sezony se snažíme sehnat od sponzorů, kterým děkujeme za podporu. Co si však neseženeme, musíme si uhradit sami," přidal.

Košíková se do Hodonína vrátila po několika letech. Za obnovou basketbalu v bývalém okresním městě stála parta kamarádů a bývalých spoluhráčů, která v roce 2010 začínala v Ratíškovicích. „Po dvou letech však tým z důvodu dojíždění i kvůli problémům s obsazeností tamní tělocvičny přešel pod Sokol Hodonín, kde mnozí z nás dříve hrávali," řekl Fialík.

Klub v současnosti nemá žádné mládežnické družstvo. „Na Základní škole Očovská byla podle mých informací iniciativa založit v letošním roce basketbalovou přípravku. Bohužel pro menší zájem a následné přerušení provozu tělocvičny z důvodu rekonstrukce školy byla přípravka zrušena," pravil.

I když ve světě patří košíková mezi nejpopulárnější sporty, na Slovácku se talentovaná děti sdružuje pouze v Kyjově. V Hodoníně hrají u mládeže prim další sporty. „U nás je basketbal bohužel na okraji zajmu. Válcují ho lední hokej, fotbal či florbal," dodal Fialík.