Najednou se zvedá modrá rukavice. Pro Romana Jelínka fantastická chvíle. Právě vyhrál svůj první ostrý souboj. Na Noc bojovníku jej přišel podpořit houf známých a kamarádů. Všichni mu fandili. A on zvítězil… „Kdyby se mi to nepodařilo před tolika lidmi, byl bych naštvaný sám na sebe,“ přiznal po duelu s pohárem v ruce.


Nastoupil jste před stovkami diváků. Jak se vám bojovalo?
Dobře. Byl zkušenější než já. Šel do svého čtvrtého zápasu. Já jsem nastupoval teprve do druhého. Hodně mi pomohli lidi v hledišti. Šetřím se spíš do třetího kola, abych to udýchal. První kolo jsem ho proto nechal, aby se vyřádil, a pak jsem se do něj obul trochu víc.

Soupeře jste udolal skvělým finišem. Co se ve vás odehrávalo, když rozhodčí zvedl vaši ruku?
Moc překvapený jsem nebyl. Šťastný jsem, ale jo. Podařilo se mi vyhrát před domácími fanoušky a mnoha známými. Byla tam celá rodina, kamarádi…fakt parádní publikum. Když jsme se pak viděli, tak mě pochválili a říkali, že to čekali. (úsměv)

Protivník vypadal dost odhodlaně. Měl jste z něj respekt?
Rozcvičoval se snad celou dobu, co přišel do haly. Je to takový blázen. (smích) Respekt jsem neměl. Bojoval jsem s ním týden předtím na amatérské lize, kde jsme spolu remízovali. Teď jsme se utkali bez chráničů, což byla už trochu jiná řežba. Vyhrál jsem. Povedlo se.

Mluvili jste spolu před nástupem do ringu?
Předtím jsme spolu nemluvili, ale potom jsme si zašli na pivko. Jsme kamarádi.

Připravoval jste se v tréninku speciálně na něj?
Věděl jsem, co na něj platí. Hlavně nohy a kolena. Je bývalý boxer a nohy se začal učit až tento rok.

Před zahájením zápasu má většina bojovníků nějaký rituál. Dostáváte se do varu něčím takovým?
Ostraváci dělají rituál, kdy vyhánějí zlého ducha z těla. My to moc neuznáváme. Spíš si obejdeme ring. Jedno nebo dvě kolečka, abychom si zvykli na atmosféru. Něco speciálního, co bych dělal jen já, nemám. Obejdu si to a počkám na rozhodčího.

Než jste se dal na thaibox, tak jste hrál florbal. To jsou dost odlišné sporty. Jak se ta změna urodila?
Ve florbalu se nám změnil trenér a pod tím novým jsem hrát nechtěl. Přemýšlel jsem co dál. Thaibox mi poradili kamarádi a docela se zatím daří. Mám za sebou první rok. Mohl jsem mít už víc zápasů, ale nechtěl jsem. Nevěřil jsem si. Je lepší, když do utkání jdeš s tím, že něco umíš.

Sobotní zápas vám sedl. Na co se připravujete nyní?
Teď budou zase nějaké galavečery. Musíme se pobavit s trenérem, na jaké mě pustí. Co bude, se teprve uvidí.