Raftaři získali medaile v poušti. Do umělého kanálu přivádí vodu potrubí z moře

8. 11. 2016

Brno – Poušť a divoká voda. Spojení, které nedává smysl. Šejkové ze Spojených arabských emirátů s tím však nemají problém. Ve vyprahlé zemi postavili umělý kanál a minulý týden na něm uspořádali mistrovství světa v raftingu. Českým vodákům bizarní prostředí svědčilo, s 24 medailemi se stali nejúspěšnější výpravou.

Šejkové ze Spojených arabských emirátů postavili v poušti umělý kanál a minulý týden na něm uspořádali mistrovství světa v raftingu. Českým vodákům bizarní prostředí svědčilo, s 24 medailemi se stali nejúspěšnější výpravou. | Foto: Svaz vodáků České republiky

„Voda je v emirátech nad zlato, jenže to šejkové neřeší. Chtěli ukázat, že dokáží vše. Nám se v poušti dařilo, šlo o nejlepší šampionát v historii," povídá šéf české výpravy Zbyněk Netopil.

Výraznou stopu na kanále nedaleko města Al Ajn zanechali i jihomoravští raftaři. Mezi juniorkami reprezentoval tým LET'S GO z Rajhradu a ukořistil celkové čtvrté místo, hodonínská čtveřice dokonce opanovala kategorii mužů do 23 let.

Ve sprintu a ve sjezdu brali mladíci třetí pozici, ve slalomu a disciplíně head to head, kdy mezi sebou na kanále soutěží dvě posádky zároveň, vybojovali titul světových šampionů. „Jde zatím o náš největší úspěch. Místo závodu bylo neuvěřitelné. Kanál postavili v asi kilometr a půl dlouhé a tři sta metrů široké oáze, jinak všude poušť. Bylo velké horko a nízká vlhkost. Proto hned vyschlo v puse. Dalo se to však vydržet," popisuje Tomáš Martinka, jeden z členů posádky RK Hodonín.

Rajhradská posádka měla smůlu. Ve čtyřech disciplínách brala čtyřikrát čtvrté místo. „Scházelo trochu štěstí. Třeba ve slalomu nám nevyšla jedna branka, jinak bychom skončili druzí. Před šampionátem jsme chtěli nějakou medaili, být čtvrtí na světě však není vůbec špatné," litoval Jaroslav Šeda, vedoucí rajhradského oddílu a zároveň trenér juniorek.

Vodu do kanálu přivádí potrubí z moře. „Je vzdálené asi sto šedesát kilometrů. Trať je moc pěkná, podobných v Evropě moc nemáme. Je rychlá a prudká. Pro mladé holky byla na některých místech i záludná," vypráví Šeda.

Kromě těžkého kanálu připravili další záludnost i pořadatelé mistrovství. Sjezd se kvůli tomu, že se nezávodilo na řece, jel na pět kol. Raftaři vždy museli po sjetí kanálu i s raftem část trasy běžet zpět na start.

V pětatřicetistupňových teplotách žádný med. Doplatily na to třeba české ženy do 23 let. Jedna z nich dokonce při závodě zkolabovala. „Na kapačkách skončilo snad deset lidí. Vodáci nejsou běžci, navíc museli vybíhat kopec. Čechům to vůbec nevyhovovalo," líčí Netopil.