Knoflíková válka

Kupodivu ani po ní neztratil aktuálnost, a tak jej beze změny zařazuji.Co člověk, to balíček zájmů. A bohužel, co člověk, to více nebo méně odlišný balíček. Ten dělá to a ten zas tohle, zpíval Matěj Kotrba, ale platí i parafráze „ten touží po tom a ten zas po onom“. Zájmy se tudíž nejen liší, ale logicky jdou často i proti sobě, co jednomu voní, druhému zavání.

V otázce zájmů proto veřejnost určitě není jednolitým sborem, pějícím fascinující harmonií, leč spíše kontrapunktickou fugou, v níž hlasy všelijak kličkují a propojit tyto rozdílnosti do jednoho společného opusu, vyvolávajícího všeobecné uspokojení, představuje výkon odpovídající Bachovu geniu. Snad se mi podařilo předešlým příměrem vytvořit předobraz toho, čemu s oblibou říkáme veřejný zájem.

Na tuto fugu samozřejmě Bacha nepřizveme, ta by měla být dílem skupiny osob zabývajících se řízením státu, tedy politiků a jim podřízených úředníků.
Již z předchozího popisu vyplývá komplikovanost a kontroverznost pojmu veřejný zájem. V nedávném přetahování politici versus ústavní soudci byl dokonce mičudou, s níž zvláště prvně jmenovaní žonglovali ostošest. Předčasné volby prohlásili za veřejný zájem číslo jedna a obvinili soudce z pokusu zavést v zemi místo demokracie vládu soudcovských samozvanců. Demagogie par excellence!

K čemu volby?

Z Brna především vyšel signál nabádající politiky, aby už z nejvyšší zákonné normy státu přestali dělat balící papír na své svačinky. A mimoto každý uvažující člověk určitě odmítne představu, kterak se všichni natěšeně dereme do volebních místností odevzdávat hlasy ve prospěch těch, kteří v minulosti tolikrát předvedli, jak málo si této důvěry váží a jak málo jsou jí hodni. Kdyby totiž udělali všechno, aby naši důvěru nezklamali, nemělo by být neřešitelným problémem povýšit prostřednictvím dohod a rozumných kompromisů potřeby země a lidí nad partajnické žabomyší půtky a sobecké averze.

Předčasné volby? K čemu?

Žádný veřejný zájem, jen obtěžování občanů, nucených chlácholit novým rozdáváním karet (ovšem jen pámbu ví, zda něco řešícím a neženoucím sněmovnu do nového patu) banální šarvátky trucovitých, paličatých a nezodpovědných malých kluků, tolik nepříjemně podobných těm z Knoflíkové války!

Autor: Stanislav Mikuš