Kyselá jablká z Těšína

A měl by pravdu, za dva roky bylo po všem, chřipka, takzvaná španělská, odešla na věčnost. Bohužel čtyřicet milionů Evropanů s ní, prý více než z viny první světové války, což by ale hradní pán zřejmě označil za vedlejší efekt, nevyžadující zvláštní pozornosti a zmínky.Známý ekonom Keynes už před osmdesáti lety ke krizím (a chřipkovým epidemiím) řekl „zajisté, v průběhu dlouhodobého období se vše vrátí do normálu a lidé opět naleznou svoji ztracenou rovnováhu, tedy alespoň ti, kteří toto dlouhé období přežijí.“ Za popsaných okolností samozřejmě těšínská jablíčka z Klausovy zahrádky asi málokoho rozumného utěší, avšak přesto v sobě skrývají jadýrko pravdy, zejména svojí kritičností vůči působení všelijakých „NERVáků“ a vrcholných summitů evropských či světových politiků. Navzdory kasání totiž dotyční pánové ekonomiku neřídí, ba do jejího chodu mají pramálo co mluvit. O tuto možnost se nadobro připravili v okamžiku, kdy poníženě kývli na starou a prý osvědčenou tezi o všemocnosti volného trhu včetně dodatku o zhoubnosti jakéhokoliv zasahování států do jeho kompetencí a chodu. Ovšemže s výjimkou okamžiků, kdy tržnímu Titaniku teče do podpalubí a státy spěchají s bilionovými čerpadly odstraňovat vodu.

Jenže to už znamená pozdní prohánění bycha, takže účinnost samaritánských hokus-pokusů politiků, od Obamova ruksaku až po nepatrnou českou mošničku, má asi takovou naději na úspěch, jako kdyby cestující v autobuse, řítícím se s porouchaným řízením ze svahu, chtěli bezmocného řidiče přimět úplatky, aby „s tím něco udělal.“ Výsledek si každý snadno domyslí a na odiv stavěné přesvědčení o smysluplnosti všelijakých rádoby protikrizových opatření patří opět mezi těšínská jablíčka, tentokrát ze zahrádky Antiklausů.

Od roku 2008 ostatně budou s ovocem problémy a zejména pokud půjde o plody ze stromů poznání, připravme se spíše na kousání do kyselého než sladkého. V rajské zahradě, kde jsou politici pouhými reklamními agenty tržních sil, nemohou věci ani jinak dopadnout.

Autor: Stanislav Mikuš