Víte, jak lze nejlépe prodat lež? Když ji zabalíte do atraktivního obalu pravd a polopravd. Již dlouho, pravidelně a s potěšením čtu úvodníky šéfredaktora týdeníku Týden. Protože se mi líbí, přijal jsem jejich autora do pomyslného „klubu spřízněných duší četaře Mikuše,“ sdružujícího publicisty nikoliv píšící objektivně, nýbrž o objektivitu alespoň usilující. Objektivita, stejně jako pravda, se totiž vznáší vysoko nad námi někde v hájemství pánaboha a smrtelníkům není dovoleno si na ni sáhnout, jen se o ni pokoušet.

Apropos, autor…Události na Kavkaze pořádně zamíchaly nejen naší politickou, leč i novinářskou scénou a přinesly různá překvapení. I příjemná, viz snahu o objektivitu u jinak notoricky neobjektivní hlavy státu, i nepříjemná, kterých bylo ovšem mnohem víc. Bohužel mezi ně spadl i zmíněný člen mého klubu, takže musel být na hodinu vyloučen a upřímně řečeno, radost z toho nemám.

Postupoval však přesně podle návodu zkraje uvedeného. Co napsal? Neexistují zlí sovětští Rusové a hodní nesovětští, naopak existují modely chování národů a západní typ takzvané demokracie není aplikovatelný ve všech kulturách.

Rusové jsou jiní, mají jiné představy a vždy se jim lépe žilo za diktatury, v lepším případě osvícené. My pro ně nikdy bratry nebudeme a nevěřme na slovanskou příbuznost. Srpen 1968 představuje trpké memento, které zodpovědělo jednou provždy základní otázku našich vztahů a bylo by sebedestruktivní ji znovu pokládat. Závidím Polákům, ti jsou z ruské nemoci definitivně vyléčeni.

Tolik v kostce komentátorova akceptovatelná tvrzení, malý mix z vágních povrchních pravd a polopravd, avšak pozor, jednalo se jen o lákavý obal, nyní přijde ona úhledně zabalená lež. Zní takto: Rusko nikdy nic dobrého Čechám nepřineslo a nepřinese. Aby nějaký Čech mohl pronést takovou nehoráznost, musí být hodně zapomětlivý nebo neznalý. Kdyby totiž ti hanební Rusové nezastavili Hitlera, Čechy a Čechové by odešli z map a evropských dějin na věčné časy, nemuseli by, ba ani nemohli, přemoudřele meditovat o tehdejším srpnovém a dnešním kavkazském velmocenském darebáctví a v jednotné Evropě od kanálu až po Čukotku by všechno šlapalo bez nás jako ne švýcarské, leč nepochybně stejně přesné německé hodinky.

Panebože, to jsme my Češi opravdu takoví…málem jsem napsal pitomci, omlouvám se…sklerotici?