Tvář sváteční, tvář páteční

Pokud vím, žádný kolegáček nepřipomněl sociálním demokratům u příležitosti jejich monotónních, třebaže nakonec úspěšných útoků na vládu jednu fundamentální skutečnost. Ta zní: koho jste si do sněmovny poslali, toho tam máte! Jak beznadějně neprofesionální a diletantský musí být systém vnitrostranického výběru uchazečů o přední místa kandidátek, když se hned čtyřem z nich znelíbila ze dne na den růžová natolik, že zahořeli nepřekonatelnou vášní k modré? Nebylo by nynější vlády, nebýt přeběhlíků, a nebylo by přeběhlíků, nebýt bezhlavé, nekoncepční a zmatené „kádrové a personální politiky“ v ČSSD.A teď slůvko k vládě. Mládenci z pravicově orientovaného tisku si mohou ukroutit hlavy úžasem nad nevyzpytatelností premiéra, který dobývá v zahraničí při unijním šéfování jeden vavřín za druhým, kdežto na našem písečku už vyrobil tolik bot, že by mu i Baťa mohl závidět.

Veřejnost ovšem vnímá spíše ty vavříny, Topolánkova obliba roste, preference občanských demokratů šplhají nahoru a Jiří Paroubek zatíná zuby. Pokud jde o něho, doporučil bych mu především sebekritický pohled do vlastních řad, oblibu jeho protivníků polévají živou vodou nejen předvolební chyby při výběru kandidátů, o nichž již bylo hovořeno, ale série chyb následných, zahájená právě Paroubkovým netaktním povolebním projevem a pokračující přes skandály kolem pánů Kočky, Drymla, Ratha až k pokrytectví nových hejtmanů, padajících v krajích do koaličních objetí s těmi, jež předtím ve volební kampani barvitě vykreslili coby neschopné darebáky a špinavce prvního řádu.

Neodpustím si však jízlivou poznámku k údivu některých komentátorů nad rozštěpem premiérovy osobnosti. Jistý pan Fritzl byl po dlouhá desetiletí veřejnosti znám jako téměř vzorný a ctnostný občan, šarmantní playboy bez bázně a hany, zatímco doma si počínal zcela jinak. Lidé dvou tváří patří k (ne)morálnímu profilu lidstva odedávna nejen v Rakousku, nýbrž všude ve světě. Mýlil se Hitler, když tuto vlastnost přisuzoval hlavně Čechům, prý „cyklistům, co se nahoře hrbí a dole šlapou“. Takové nátury lze najít v každé zemi, i když momentálně Hitlerovým protičesky vyhroceným pohrobkům dáváme počínáním svého cyklisty na čele vládního peletonu docela obstojný trumf.

Autor: Stanislav Mikuš