Vždy, když se slaví nějaké jubileum či završení určitého cyklu, je na místě se alespoň na chvíli zastavit a poohlédnout se za sebe. Letošní, jubilejní X. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Mistřín v tomto nebude výjimkou. Součástí samotného festivalu bude výstava mapující toto výročí. Mimo to chceme ve zkratce přiblížit jeho dosavadní cestu pomyslným folklorním životem. Ačkoliv nejde ve srovnání například se Slováckým rokem v Kyjově, který předloni oslavil devadesátiny, o nějakou dlouhou cestu desetiletími, je přesto vývoj MFF Mistřín barvitý.

Pokud se chceme vrátit k narození tohoto festivalu, musíme zamířit až do roku 1996. Festival nevznikl nijak uměle či na „objednávku", ale spíš přirozeně vyplynul z tehdejší situace.

Na tradičním folklorním festivalu ve Svatobořicích-Mistříně každoročně vystupuje plejáda místních souborů, ale i souborů ze zahraničí

Obec Svatobořice-Mistřín, která se nachází v srdci Slovácka, je mimo svá výborná vína známa ve svém blízkém i vzdálenějším okolí nespočetným množstvím folklorních souborů, které v obci působí či působily. V době vzniku festivalu šlo především o národopisný soubor Mistřín (ten svou činnost ukončil v roce 1998), dále Slovácký krúžek Svatobořice-Mistřín, Slovácký soubor Lúčka, Mužský sbor, ve své době také dnes již neexistující dětský soubor Lučinka, dále Krušpánek a Podkověnka. Z hudební scény je to pak DH Mistřiňanka a Varmužova cimbálová muzika.

Při svých cestách po vlasti či za hranicemi navázaly místní kolektivy řadu přátelských kontaktů se členy i vedoucími pořádajících souborů.

Především soubor Mistřín, byl při svých zahraničních cestách v tomto ohledu velmi aktivní. Na oplátku přijížděli zahraniční kamarádi na Slovácko a při příležitosti svých vystoupení na Mezinárodním festivalu ve Strážnici se zastavili u přátel a v obci uspořádali vystoupení.

Vystupují i soubory ze zahraničí

Takto se ve Svatobořicích-Mistříně představily samostatně soubory z Francie, Itálie, Německa, Dánska, Nového Zélandu a další.

Přirozeným a logickým vyústěním tohoto procesu pak bylo rozhodnutí souboru Mistřín ve spolupráci s obcí a ostatními folklorními kolektivy uspořádat první ročník Mezinárodního festivalu Mistřín.

Ten se uskutečnil 25.–28. července 1996 v nově vystavěném areálu jednoty Orel. Hlavním organizátorem byl tehdy Petr Neduchal, jenž byl vedoucím souboru Mistřín a poté i dlouholetým prezidentem festivalu, a František Synek, který řídil programovou skupinu.

Na tomto prvním ročníku se představily soubory z Itálie, Španělska, Jugoslávie a Německa.

Zahraniční hosté byli ubytovaní u svých kamarádů z pořádajících domácích souborů, stále tedy zůstalo u spíše lehce neformálního konceptu přátelského shledání.

Festival měl velmi silnou pozitivní odezvu, a tak se přistoupilo na model každoročního konání.

Hned však během druhého ročníku přišla zatěžkávací zkouška, celý festival totiž těsně před jeho začátkem zhatily katastrofální povodně v létě roku 1997.

To však organizátorům nevzalo vítr z plachet a v roce nadcházejícím uspořádali další ročník, opět za velmi příznivého hodnocení návštěvníků i občanů obce  kteří tak mohli vidět folklor z cizích zemí, tentokrát z Ruska, Rakouska a Jugoslávie.

Festival již má ustálenou podobu

Festival se pak až do roku 2002 konal každý rok, vždy v polovině července.

Program festivalu se ustálil v podobě čtvrteční country zábavy, pátek, sobota a neděle pak patřily již folkloru a vystoupením dechových hudeb domácího i zahraničního původu.

Součástí festivalu se také stal lidový jarmark. Tuto podobu má festival dodnes.

„Festival přivedl do naší obce řadu zahraničních souborů a mnoho kolektivů z České republiky. Díky festivalu poznali naši pohostinnost a přátelství stovky tanečníků a zpěváků nejen od nás, ale z celé Evropy. Přiznám se, že velkou odměnou za naši společnou dlouhodobou přípravu je pro mne poznání, že festival se stal pro naše spoluobčany každoročně očekávaným svátkem," poznamenal tehdejší prezident festivalu Petr Neduchal.

Vlivem zvyšování finanční náročnosti festivalu bylo od roku 2002 rozhodnuto, že další ročník se uskuteční až v roce 2005, poté pak každé čtyři roky.

Poslední ročník se uskutečnil v červenci 2009. V rámci tohoto IX. ročníku vystoupilo ve 24 pořadech na 1000 účinkujících, z toho 200 ze zahraničí.

V průběhu let došlo ve vedení festivalu k obměnám – po duu Petr Neduchal a František Synek nyní festival řídí Rostislav Marada a Jiří Martykán.

Festival si za dobu své existence vybudoval renomé a patří mezi významné folklorní akce konané v regionu.

O programu na letošní X. ročník, který se uskuteční 25. – 28. července 2013, se dozvíte více na stránkách www.mffmistrin.cz

za přípravný výbor festivalu Tomáš Kellner


„U nás se nemáme za co stydět," tvrdí starosta Svatobořic-Mistřína

Svatobořice-Mistřín – František Měchura je starostou Svatobořic-Mistřína druhé volební období, do jehož konce mu zbývá už poslední rok. „U nás se nemáme za co stydět. Myslím si, že také naši občané jsou z vývoje obce spokojeni. Nemáme žádnou půjčku a vždycky hospodaříme s přebytkem," říká devětašedesátiletý bývalý kantor František Měchura.

Co Svatobořicím-Mistřínu chybělo nejvíc, když jste nastupoval do funkce?

Chyběl především kvalitní průtah obcí. Toho jsme dosáhli. Jde o pět kilometrů silnice, která byla celá vybudována včetně celého silničního tělesa, což bylo zcela v režii Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje. Dělal se na dvě etapy, nejdříve Svatobořice a pak Mistřín. Díky tomu získala obec zcela nový kabát včetně chodníků, ozeleněného pásu a cyklostezek, takže se na silnici neobjeví jediný cyklista.

Občané si sice v průběhu stavby prožili určitá omezení, ale dnes si to chválí a říkají, že je to parádní. Nejen že je průtah na pohled pěkný, ale splnil i účel technického provedení. Nejsou tam totiž žádné výmoly, jámy, kaluže a podobně.

Díky odkanalizování nezůstává voda ani v místech, kde byla jezera. Hlavně se ale zvýšila bezpečnost, především děti se dostanou do školy mimo provoz. U školy máme dokonce světelně řízený přechod. Významně se snížila také hlučnost a prašnost. Navíc jsme se dovybavili zařízeními na uklízení chodníků a cyklostezek a také pořizujeme zařízení na odklízení listí ze silnice.

František Měchura je starostou Svatobořic-Mistřína druhé volební období, do jehož konce mu zbývá už poslední rok

Průtah ale nebyl jedinou silnicí, kterou jste v posledních letech opravili, že?

Přesně tak, provedli jsme rekonstrukce místních komunikací, které buď nebyly vůbec zpevněné, nebo byly často ze starých a polámaných panelů. Dnes nám zbývají dvě panelovky, na kterých se pracuje. Pak už budeme mít všechny tyto místní cesty odkanalizované s obrubníky, živičným povrchem. Navíc jsme je doplnili chodníky vydlážděnými zámkovou dlažbou.

A co zdravotní středisko?

Zahájili jsme jeho kompletní opravu. Nový je vnitřek, střecha a letos nás čeká zateplení fasády. Kromě toho taky vyměníme okna.

Obec Svatobořice-Mistřín vznikla spojením dvou obcí Mistřína a Svatobořic v roce 1964. Jak se to projevilo na školství?

Do té doby měly obce své samosprávy, naposledy místní národní výbory. Co se týká školství, tak v obou obcích byly jen národní školy, tedy první až pátý ročník. Soužití, poznání, spojitost a spolupráce obcí je vždycky založená na tom, kde chodily děti  do školy a neviděly žádné rozdíly. A to nebylo.

Dříve chodívali lidé ze Svatobořic a Místřína do různých škol, jaká je situace v současnosti?

Ano. Mistřínští chodili na měšťanku do Šardic a Svatobořáci do Kyjova. Generace se tak příliš neznaly. Když to vezmu přeneseně k dnešku. Tak po spojení byla jedna základní škola, do níž chodili dohromady Svatobořáci i Mistříňáci. Podmínky sice nebyly dobré, protože se nacházela na čtyřech lokalitách.

Dnes je stav takový, že máme jednu budovu, ve které se soustředí celá základní škola a dokonce i jedna část mateřské školy, pro Mistřín. Ve Svatobořicích je mateřská škola pro Svatobořice. Mistřínská mateřská škola je v nové budově a je nově vybavená. Má všechny náležitosti včetně těch hygienických, výuky venku, tedy hřiště. Svatoborská školka je na tom hůře, protože je ve staré budově, kde podmínky nejsou nejlepší, ale pořád to není takové, aby se vyrovnaly té mistřínské, což dělá zlou krev.

Co kvůli tomu připravujete?

Proto jsme přistoupili k záměru, že ve Svatobořicích postavíme novou školku pro dvaasedmdesát dětí, čili tři třídy. Chceme tak mít do budoucna kapacitu pro umístění všech dětí, které mají pro mateřské školky dosažený věk.

Dnešní stav je takový, že asi deset až dvanáct dětí nemůžeme přijmout kvůli omezené kapacitě. Musíme s rodiči jednat, což není jednoduché, ale vždycky jsme situaci vyřešili. Do budoucna tím ale nechceme trpět. Stavbu nové školky zahájíme vlastně letos odstraněním staré budovy a postavením nové, což plánujeme na příští rok. Celá projektová dokumentace je připravená, žádost o dotace je podaná, všechno běží tak, abychom mohli příští rok začít stavět včetně hřiště, parkoviště, zadní příjezdové cesty.

Myslím si, že poté bude naše obec pro předškolní výchovu velice dobře vybavená.  Myslím si, že v tomto směru za námi republika pokulhává.

Jednou z posledních novinek v obci je petanquové hřiště?

Skutečně se chytilo, když kolem v sobotu nebo neděli projíždím, tak je obsazené. Hraje se, prostě pétanque se vžil.  Jsou i místa pro odpočinek a doplní se ještě dalšími prvky.

Jaké jsou ještě vaše další plány do budoucna?

Jedním z nich je památník internačního tábora. Ve Svatobořicích byl za druhé světové války internační tábor, v němž věznili rodinné příslušníky těch, jejichž rodiče se účastnili zahraničního odboje. Usilovali jsme o nalezení lokality, ve které bychom jej umístili. Navázal jsem kontakt s italskou ambasádou a byl tady i velvyslanec.

Spolu s dalšími třemi obcemi jste se zapojili i do vybudování oblíbené cyklostezky Mutěnka, jaký je váš podíl?

Je dlouhá patnáct kilometrů a jde o propojení Podluží s oblastí Kyjovska. Naše obec se podílela padesáti procenty.  Kromě už hotového propojení s obecními cyklostezkami nás čeká ještě vybudování cyklostezky kolem rybníků, která má vést do Kyjova k nákupnímu centru a nemocnici. Letos se zahájí stavba ještě jedné cyklostezky, a to milotické. Tím se celý Mikroregion Nový dvůr napojí na Mutěnku.

I v kulturní oblasti připravujete nějakou novinku?

Máme tady už řadu let opuštěný mlýn. Přihlásili jsme se do soutěže O cenu Petra Parléře, kterou jsme vyhráli. Jako cenu jsme získali od několika ateliérů vypracovanou studii, jak by to mělo ve mlýně v budoucnu vypadat.

Na mlýně chceme vybudovat kulturní zázemí. V prvním patře by byla sociálka, recepce a občerstvení. Ve druhém patře plánujeme galerii, protože u nás jsou dlouhodobě zažité výstavy a vernisáže. V horním patře by byl i hudební sál pro vážnou komorní hudbu. Koncerty jsou u nás totiž hojně navštěvované i lidmi z okolních obcí, ale náš kulturní dům nemá ideální akustiku.

V srpnu zahájíme zateplení kulturního domu, na které jsme získali dotaci. Nemůžeme kvůli Mezinárodnímu folklornímu festivalu začít dřív. Kulturní dům je totiž řešením v případě špatného počasí.

A co máte ve Svatobořicích-Mistříně pro tu nejstarší generaci?

Máme Dům s pečovatelskou službou s osmadvaceti pokoji. Bydlí jich tam ale více, protože máme i manželské pokoje pro dva. Máme i rezervu, takže tam jsou i občané z okolních obcí. Těch ale není moc.

Petr Turek