Dělnická ulice musela ustoupit panelákům

Občas je řeč i o bývalé Hudební škole, která stávala na rohu ulic Dobrovolského a Legionářů a po níž zůstalo jen betonovou deskou zakryté torzo sklepení, jež místo nedaleko Masarykova náměstí také zrovna nezdobí. Jen mimořádně se vzpomíná na několik domků, které stávaly na okraji města směrem 
k Očovským loukám, na ulici s názvem Dělnická, nebo jak se domkům často říkalo, Dělnický řádek.

Byla to skupina patrových domků, které rohovými výklenky s okny, oblouky nad vchody i dalšími architektonickými prvky zdobícími celou stavbu, trochu vybočovaly z řady tehdy stavěných domů. Jak je vidět ze snímků, přesto, že se dnes u obytných budov preferuje jiný typ výstavby, po stránce estetické by domky jistě nároky stále splňovaly a po rekonstrukci by snad vyhovovaly současným požadavkům i interiéry.

V Dělnické ulici byla v roce 1936 postavena i dívčí skautská klubovna nazvaná Míla, která svým obloukovým vchodem jako by k domkům na Dělnickém řádku patřila. Aby bylo jasné, že jsme na Slovácku, byly na fasádě klubovny nad okny i dveřmi namalovány barevné ornamenty, jaké lze dnes vidět třeba na vinných „búdách“ ve vesnicích v okolí Hodonína. Exteriérem trochu bývalou skautskou klubovnu připomíná současná vinárna Na Očově.

Bohužel s projektováním sídliště Jihovýchod bylo rozhodnuto o demolici, domky i klubovna musely v sedmdesátých létech uvolnit místo panelové zástavbě a dnes už málokdo z tamních obyvatel ví, co zde dříve stávalo.

S domky na Dělnickém řádku je možná spojeno víc význačných osobností. V tomto textu vzpomeneme dvě jména. Tím prvním je osobnost, která měla mít na vzniku domků významný podíl. Je to architekt Antonín Blažek (*1874 +1944), autor projektu, podle něhož měly být domky postaveny. Nebyl z Hodonína, narodil se v obci Derfle u Uherského Hradiště a žil v Brně, ale ve své době se na urbanistickém utváření našeho města významně podílel, když v roce 1923 vytvořil pro Hodonín regulační plán.

Podle jeho projektů byly postaveny tak význačné stavby jako Dům umělců (1910–1913, včetně přístaveb v letech 1915, 1940–1941), nemocenská pojišťovna (1926), obecná škola na Mírovém náměstí (1927–1930), dvojdomek rodiny Andrýsovy a Havelkovy v ulici Sv. Čecha (1940) i některé další stavby.

Hodoníňan z Ratíškovic

Druhé jméno spojené s Dělnickým řádkem zní Vladimír Novák. Člověk, který si zaslouží mimořádné pozornosti a poděkovaní a který právě zde v jednom domku bydlel. Na tom, že se z historie našeho města dozvídáme tolik zajímavostí, má obrovský podíl právě Vladimír Novák, jehož citace jsou v různých textech o minulosti Hodonína často používány. Vypočítat zde veškeré zásluhy tohoto muže vzhledem k rozsahu textu nelze. Vydalo by to na samostatný spis, proto snad to podstatnější.

Ani Vladimír Novák (*1893 +1978) nebyl Hodoníňan, narodil se v Ratíškovicích. V Hodoníně však prožil většinu života. Po I. světové válce vstoupil do služeb našeho města jako účetní. Byl povýšen na vrchního účetního tajemníka a v roce 1936 ustanoven městským účetním ředitelem, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1952. Spektrum jeho zájmů bylo mimořádně široké: Okrašlovací spolek, Knihovní rada, Muzejní spolek, OV-Liga proti tuberkulóze, Matice hodonská, Spolek pro nezaměstnané, Fotografický klub, Hodonínský radioklub či Klub Čs. turistů – Nejen těmito aktivitami naplňoval svůj volný čas.

Hlavním Novákovým koníčkem byla historie Hodonína. Ovládal asi sedm jazyků, jejichž znalosti při studiu historických materiálů o Hodoníně uplatňoval. Při bádání v archivech v Hodoníně, Kroměříži, v Brně a Olomouci pořídil veliké množství opisů a překladů z latiny a němčiny, které uspořádal ve sbírce rukopisů. Historicky je mimořádně zajímavé například jeho zpracování hodonínské kroniky ze 17. a 18. století, tehdy vedené písařem a primátorem Jakubem Kleinem (tzv. „Kleinova kronika“ o rozsahu 316 stran). Jak už bylo řečeno, k výčtu toho, co Novák vykonal, je tento prostor malý, jeho dílo představuje dvanáct rukopisných knih o dvou a půl tisíci stranách.

Závěrem citát samotného Vladimíra Nováka, jak jej uvádí Mikuláš Kulíšek v reedici Zrnek a zrníček s poznámkou, že lístek s textem byl nalezený v pamětech Vl. Nováka: „Nejsem dost přichystán na smrt, ale nebojím se jí. Jsem v redakční radě pro dějiny města, které mají vyjít k 750. výročí od založení města. Dočkám se vyjití tohoto díla? Dočkám se také soukromého upraveného vydání mých Zrnek a zrníček? Ten malý život stál za to žít a prožít ho tak pestře, tak vyrovnaně a vlastně tak šťastně.“

ANTONÍN KUČERA