Hospoda musela ustoupit hejtmanství

Jak se město rozrůstalo, stará panská hospoda 
za radnicí u Hrubého mostu (dnes Kafárna) už nestačila. Byl vznesen požadavek postavit hospodu novou a jako vhodné místo byla označena právě dnešní hlavní světelná křižovatka, kde se v Hodoníně křížily dvě důležité cesty: Budapešť – Trnava – Hodonín – Bmo – Praha a stará cesta Vídeň – Hodonín – Přerov -Krakov. Původně zde stál panský špitál. Když bylo vyřízeno jeho přesunutí na místo dnešní sokolovny, mohla započít stavba hospody.

Jak to tehdy vypadalo, je uvedeno v Zrnkách a zrníčkách takto: „Staveniště bylo by pro budovu stačilo, ale aby příští hospoda měla větší dvůr, přikoupil velkostatek už 4. září 1843 i sousední chalupu na Drahách od Františka Ovesného za 2.050 zl. a ihned ji zbořil. Byla to ostatně nízká barabizna, stará skoro 
100 let, jedna z prvních, jež na Drahách v 18. století byly postaveny. Hospoda byla jednopatrová, dole byly výčepní místnosti a byt hospodského – nájemce, nahoře uprostřed, poněkud do ulice vystupující taneční sál, zábavní místnosti a pohostinské pokoje.“

Ve městě tehdy byly dvě hospody s přívlastkem „panská“: Stará panská hospoda za radnicí a Hrubá panská hospoda Na Drahách. Ovšem tento stav nevydržel moc dlouho. V roce 1850 předávala vrchnost pravomoci státním úřadům. V Hodoníně byl zřízen okresní úřad a při hledání prostor, kde by mohl nový úřad najít místo, byla Stará panská hospoda zrušena a úřad byl umístěn právě tam. O to větší zájem měli štamgasti o novou Hrubou panskou hospodu na křižovatce, která se stala i místem setkávání městské úřednické honorace.

Ani Hrubá panská hospoda však neměla nějakého mimořádně dlouhého trvání. Doposud bylo Okresní hejtmanství v Kyjově, ale v červenci roku 1868 ministerstvo vnitra nově ustanovilo pro Hodonín, Strážnici a Břeclav hejtmanství v Hodoníně. Při hledání prostor pro nový úřad padl Černý Petr zase na hospodu.

„Na požádání obce nabídl velkostatek místodržitelství pro nový úřad část největší a nejhezčí budovy v městě – pět místností v prvním patře hrubé panské hospody na Drahách. Když se 1. června 1868 obec zavázala provésti potřebné adaptace na svůj náklad, dodati každoročně pro úřad deset sáhů tvrdého dřeva na otop zdarma a když velkostatek 2. června 1868 se písemně zavázal poskytnout oněch pět pokojů úplně bezplatně na celou dobu trvání tohoto úřadu v Hodoníně, nestálo již zřízení hejtmanství nic v cestě,“ píše, jak se to celé odehrálo, Vladimír Novák ve spise Zrnka a zrníčka.

Hospodský tedy dostal výpověď a hospoda byla zrušena. První patro i se sálem se rozdělilo na dvě části. V části patra směrem k nádraží byly kanceláře hejtmanství, tři kanceláře měly okno do ulice a dvě kanceláře obrácené do dvora byly používány jako úřední pohostinné pokoje.
V části patra směrem k radnici měl byt hejtman, v přízemí budovy pak byly byty úředníků velkostatku a byt pro účetního hodonínského panství.

V roce 1928 byla hejtmanství převedena na okresní úřady. Budova vzhledem k narůstající agendě úřadu nedostačovala a po několika letech se opět hledalo místo pro větší úřad. Nejdříve se uvažovalo o postavení úplně nové budovy vedle novostavby okresního soudu. Architekt A. Blažek dokonce dostal objednávku na vytvoření nových plánů, nakonec se však rozhodlo, že nový okresní úřad přece jen bude mít sídlo na hlavní křižovatce.

Mezi léty 1932 až 1936 město pro stavbu vykoupilo od velkostatku starou budovu obecního úřadu a od doktora O. Grunta i zadní část traktu. Zbourání budov bylo objednáno u stavební firmy F. Barboříka, demolice byla zahájena 30. 3. 1937 a hotova byla za sedmadvacet dní. Stavební plány nové budovy vypracoval architekt Jan Víšek z Brna. Úřad se již přestěhoval do školy na náměstí a do Ammerova domu v tehdejší Školní ulici, a tak se se stavbou mohlo začít.

Zednické práce za 
1 042 000 Kč prováděly firmy stavitelů Františka Šlampy 
z Bma a Antonína Zacha z Hodonína, o ostatní práce v hodnotě 1 120 000 Kč se podělilo šestnáct dalších firem. Celkové náklady včetně vykoupení stavebního místa činily asi 2 750 000 Kč a novostavba okresního úřadu byla zkolaudována těsně před vypuknutím druhé světové války. Budova prošla několika opravami, byla přistavěna část v Tyršově ulici, ale vnější tvar pohledem od křižovatky zůstal zachovaný dodnes.

ANTONÍN KUČERA