Muzeum pokračuje s mapováním řezbářů

I když se narodil 24. listopadu 1981 v kyjovské nemocnici, je vlastně rodilým Strážničanem. V současnosti žije a tvoří v nedalekém Bzenci – Přívozu. V jeho rodině nebyla řezbářská ani truhlářská tradice. Je paradoxem, že ekzém mu zabránil, aby se nestal automechanikem a nasměroval ho k studiu na SOŠ v Rosicích u Brna (obor Umělecko – řemeslné zpracování dřeva). V průběhu studií na matčin podnět začal navštěvovat věhlasného strážnického řezbáře Františka Gajdu. Ten mu nejenom půjčil řezbářská dláta, ale také mu udělil první řezbářské lekce k řemeslnému zpracování dřeva. A také jeho přičiněním Vít pak pokračoval ve studiu na Vyšší odborné škole uměleckých řemesel v Brně (obor restaurátorského nábytku a nepolychromované dřevořezby). Své odborné znalosti si pak ještě rozšířil studiem v oboru sochařské tvorby na Vyšší odborné škole ve Zlíně. Je pochopitelné, že toto studium jej nasměrovalo k hledání vlastního výrazu, čímž se jeho tvorba začala ubírat jiným směrem než jeho prvního učitele Františka Gajdy. Hlavními motivy se mu stala figura a ženský akt.

Vavřiník používá při práci kromě různých druhů dřev i sochařské prostředky – modelaci v hlíně, práci s lukoprenem, sádrou, betonem, laminátem, pryskyřicí a některými kovy. Od tradiční lidové kultury se ale fyzicky nevzdálil, v současnosti je zaměstnán jako konzervátor v Národním ústavu lidové kultury v Strážnici. Jeho řezbářský kumšt bylo možné obdivovat na hodonínském zámečku na nedávno skončené výstavě Betlémy domácí i zahraniční.

TOMÁŠ GRONSKÝ