Zpracovatelka tehdejšího výzkumu u dodnes problematické kamenné konstrukce vzdálené pouhých pětadvacet metrů východně od kněžiště pátého kostela si však ve vyjádřeních o původu tohoto gombíku poněkud odporuje. Podle B. Kavánové totiž jeho nálezová poloha nasvědčuje nejspíš náhodné ztrátě, doslova k tomu píše: „Kosti hrobů byly uloženy v tmavé humusovité vrstvě nepatrně výše a nález gombíku s nimi v žádném případě nesouvisí“. Za kostel se označují skrovné zbytky lité maltové podlahy a kamenných zdí přibližně uprostřed pohřebiště situovaného v těsné blízkosti hradeb s vestavěnou bránou. Podle rozházených kostí v hrobových jamách a nálezů v sídlištní vrstvě se dá usuzovat na pozdější narušení vykradači. Vznik celé nekropole souvisí zřejmě až s koncem Velké Moravy.
Pozoruhodný je zvláště neobvykle velký průměr gombíku dosahující až čtyři a půl centimetru, společně s tepaným výzdobným motivem ze světa ptačí říše, kterým byl opatřen po celém povrchu. Ornament se skládá z několika samostatně pojatých výjevů, mezi nimiž na první pohled zaujme dvojice ptáčků otočených zobáčky k sobě a zároveň středovému motivu s křížem vepsaným do kruhu. Další ptačí stvoření s různě pojatým tvarem těla, hlavy, ocasu a nohou jsem znázorněna okolo. Všechny opeřence vytvořil dávný řemeslník dosti hrubě, jejich těla také zdobí přesekávaná páska. Stříbrné ozdobné spínadlo z okolí dvanáctého kostela v Mikulčicích se díky stylizovanému, téměř úpadkovému charakteru výzdoby datuje do nejmladších fází velkomoravského období. Podobný proces lze vysledovat už v uměleckém řemesle pozdně avarského, respektive předvelkomoravského období, kde tato abstraktní či dokonce zjednodušená realizace souvisí s počátkem geometrického pseudorostlinného ornamentu, objevujícího se v oblastech obklopujících bývalou antickou civilizaci a později k němu patří i arabeska. Stejně velké gombíky byly objeveny i v Čechách na centrálních hradištích z první poloviny desátého století a na tomto území bychom našli i nejbližší shody s výše popsaným výtvarným stylem, který se výrazně odlišuje od většiny starších uměleckých projevů. M. Šolle se při zpracování výzkumu Staré Kouřimi vyjádřil v souvislosti s českými hradisky takto: „V nich se rozvíjel tvůrčí umělecko – řemeslný život, který rozváděl staré velkomoravské vzory a formy v osobitém poměrně neodvislém pojetí“.
Při velkém časovém odstupu, v němž postupně vznikala řada raně středověkých památek, představuje z dnešního pohledu studium jejich uměleckého stylu a zjišťování jejich vzájemných kulturně – historických vztahů samo o sobě velmi obsáhlý a ve většině případů obtížný úkol. Cílem tohoto i několika předchozích příspěvků o gombících s vícero typy ornamentů bylo pomocí stylových a námětových srovnání jednotlivých figurálních motivů, použitých ve výzdobě mnoha dalších předmětů hmotné kultury, podrobněji představit podstatné stránky velkomoravských památek. S nimi souvisí umělecko – řemeslná výroba, která ve spoustě případů nebyla doposud dokonale poznána a ve své době hrála důležitou roli v hospodářské i společenské struktuře širší oblasti středního Podunají.
Základem zůstane rozbor archeologicky více či méně dokonale evidovaných a často početných artefaktů s jednotlivými figurálními motivy, pro jejichž historický vývoj a srovnání byla využita řada mnohdy překvapivých paralel z oblasti středomořské, ale i přímo z oblasti Blízkého a Středního východu. Ty se však počtem, ale i charakterem a četností svého zpracování a také zdlouhavou publikovaností stále ještě svým středoevropským protějškům nemohou vyrovnat. Přesto je zřetelné, že civilizační vliv těchto prastarých kulturně vysoce rozvinutých oblastí na celou raně středověkou Evropu byl mimořádný a projevoval se způsobem, jenž není ani dnes dostatečně rozpoznán. Jejich kulturní a umělecké impulsy pronikaly společně až do středního Podunají a tam ve spojení s domácími kulturními tradicemi tvořily základ při vzniku uměleckých předmětů, které nás i nadále fascinují nejen svým mistrným řemeslným zpracováním, ale také bohatostí výzdobných námětů.
JAROMÍR ŠMERDA