Počet králů v betlému stanovil až Origenes

Z církevních námětů kromě scény Narození Ježíška to byly také scény Zvěstování, Obětování v chrámu, výjimečně i Ukřižování. Důležitým a velice půvabným prvkem betlému je také průvod a klanění Tří králů. Ten nebyl součástí betlému od začátku, ale majitel, respektive stavitel ho tam přidával až 6. ledna. V Novém zákoně nám evangelista Matouš (kap. 2, verš 1–12) říká o příchodu mudrců – mágů z Východu, kterým ukázala cestu hvězda. Oni pak přinesli narozenému Spasiteli dary jako zlato, kadidlo a myrhu. Scéna mudrců – mágů patří od počátku k ústředním zobrazovacím motivům, počet postav se ovšem různil od tří až po čtrnáct.

Autoritativně zasáhl až alexandrijský církevní myslitel Origenes (185 – 254 n.l.), který jejich počet stanovil na tři. Soudil tak podle darů. Zlato symbolizovalo královskou moc, kadidlo bylo považováno za znak božství a myrha byla předzvěstí smrti a používala se k balzamování. Ve středověku od desátého století dostávají mágové místo frýgických čepic královské koruny. Jejich proměna v královské panovníky se brzy vžila jako skutečnost.

Jména těchto adorantů nám uvádí jeden z alexandrijských spisů již v pátém století – Melchior, Caspar a Balthasar. Rozhodující roli ovšem sehrálo dílo dominikána Jakoba de Voragine Legenda aurea (Zlatá legenda) z poloviny třináctého století. Až mnohem později byli tito tři králové zobrazováni jako představitelé tří ras, tehdy známých tří kontinentů – Evropy, Asie a Afriky. I když stará aristokracie byla proti příslušníku černé rasy, tříkrálová scéna se stala součastí betlémů až do současnosti. Lze ji také obdivovat v Masarykově muzeu v Hodoníně na zámečku do patnáctého ledna v provedení z různých materiálů – dřeva, hlíny, papíru, perníku, kukuřičného šústí nebo drátu.

TOMÁŠ GRONSKÝ