Dílnu si před čtyřmi lety zařídila v bývalé stodole. Poblíž vchodu stojí rozpracovaná socha, další už hotové čekají vzadu, až se vrátí na původní místo. Na velkém panelu je připevněná fotografie sochy v životní velikosti. „Jde o dobový snímek jedné ze soch z Ústavního soudu," říká sedmačtyřicetiletá Levínská.

Původní díla, která zdobila fasádu soudu, byla ve špatném stavu. Proto Levínská s kolegou Rostislavem Pitronem vyrobili jejich kopie. Některým originálům chyběla třeba ruka a restaurátoři s památkáři museli původní podobu odhadnout. „Krátce poté, co se kopie vrátily na fasádu, se našla zazděná schránka s dokumenty. Mezi nimi byly i staré fotografie soch. Zjistili jsme, že jsme se moc netrefili," popisuje Levínská a sundává z ruky kamenné ženy igelit.

Socha, na které nyní pracuje, je originál a ona ho podle fotografie restauruje do původní podoby. Snímá mokré hadry a odhaluje nedokončenou paži. „Někdy mi modelem stojí chlapi z dílny nebo se dívám na svou vlastní ruku. Vždy však musím trochu přidat na objemu, protože v minulosti byly ideálem krásy baculaté ženy," vysvětluje restaurátorka.

Restaurování si můžu vyzkoušet i já. Pracovat budu na soše Jana Nepomuckého. Levínská mi podává chirurgické rukavice. „Dřív jsem je nepoužívala, ale vždy jsem pak měla po sezoně moc zničené ruce," vykládá a v kelímku míchá z prášku umělý kámen.

Přidává i žlutý a černý pigment, aby barva výsledné směsi působila přirozeně.

Kompletní reportáž najdete ve čtvrtečním vydání Deníku Rovnost