Dlouholetá ředitelka strážnického Kulturního domu Strážničan Danuše Adamcová, která právě na dnešní večer připravila v rámci dalšího Hudeckého večera vzpomínkový pořad „… a zůstaly nejen housle II", na strážnického primáše z Vysočiny, Vítězslava Volavého (1922 – 1983) vzpomíná: „Legendární strážnický primáš Slávek Volavý by se letos v březnu dožil úctyhodných devadesáti let. Pamětníci jeho života odcházejí nebo stárnou, i zdála by se zákonitá přímá úměra vyhledávajících vzpomínek. Avšak lidská paměť – motivovaná citovým zabarvením – jakoby nerespektovala zašlost časů. Některé prožitky máme v sobě zaostřené po celý život. Že se jedná o zlomový okamžik, poznáme až později. Jednoduše nám vstoupil do života charismatický člověk, obohatil nás svým přátelstvím…, povzbudil, postavil na nohy…, rozesmál, rozezpíval, rozehrál… Intenzita setkávání přitom není podstatná. Podstatnější je intenzita prožitku."

Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku s názvem Od folkloru k folklorismu (Strážnice 1997, s. 130) o věhlasném primáši uvádí: „ Vítězslav Volavý se narodil ve vsi Krčma u Meziboří v okrese Žďár nad Sázavou. Jako šestiletý se s rodiči přestěhoval do Židlochovic a ve dvanácti pak do Strážnice. Studoval reálné gymnázium, poté konzervatoř v Brně v houslové třídě Karla Holuba a kromě národopisu také češtinu, ruštinu, filozofii a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy university. Poté nejprve působil jako učitel ve Strážnici a od roku 1956 tamtéž jako ředitel Krajského střediska lidového umění. Již za války spolupracoval se strážnickými hudci, založil a vedl vlastní hudbu a vedle důrazu na techniku hry a teoretické hudební znalosti se snažil o propojení s poznatky z terénu. Postupně si vytvořil svůj vlastní osobitý strážnický styl založený na technické zdatnosti, kultivovaném tvoření tónu, promyšlené ornamentice a dynamice. Tímto svým hudebním přínosem výrazně zasáhl do vývoje folklorního hnutí na Strážnicku a patřil k nejznámějším interpretům moravského hudebního folkloru."

Antonín Mička, emeritní ředitel Základní školy v Louce, na osobnost legendárního Slávka Volavého také rád a šířeji vzpomíná: „Ubíráme-li se strážnickým parkem a přicházíme k zámku, nemůžeme minout bustu velikána folkloru a dlouholetého ředitele současného Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Vítězslava Volavého. Když se u busty zastavíte, přivřete oči a zaposloucháte se, jistě se vám vybaví houslové tóny tohoto vynikajícího primáše, jeho osobitý a nenapodobitelný styl, jeho něžná hra. Vzpomenete, jak v tmavých nohavicích s vybíjeným koženým řemenem, ve vysokých botách, s bílou košilí a zelenou kordulí přichází majestátně, ale s jeho věčným úsměvem k již nastoupeným muzikantům na okraj pódia stadionu Bludník ve Strážnici."

Určitě i dalším lidem z hloubky mysli vystoupí vzpomínky na něžnou stařenku Marii Procházkovou, osobité projevy strážnických zpěváků Václava Harnoše, Jana Múčky, Jana Gajdy nebo Jana Míši nebo na neopakovatelné hlasy kuželovského Juru Prachaře či tvrdonického Jožky Severina, které (a mnohé další a další) během své dlouhé životní muzikantské éry při zpěvu nebo tanci doprovázel.

Vítězslav Volavý byl veselé, vstřícné povahy, rád se svými pracovníky rozmlouval a nadevše měl rád moravský folklor. Přesto byl ředitelem přísným a všemi uznávaným. Po pracovní době se dovedl se svými spolupracovníky dobře pobavit. V práci ale vyžadoval od každého kolegy přesné plnění zadaných úkolů a nesmlouvavě trval na svých příkazech a nařízeních. Ve volných chvílích, po vzoru Vladimíra Úlehly, hluboce přemýšlel o lidové písni, o jejím životu i proměnách. Zajímala ho historie a příčiny vzniku jednotlivých písní, souvislosti uvedení v život. Jednou mne pozval do své ředitelny ve věži strážnického zámku a poptával se na vznik hymny mistřínských boxerů „Kdo si tú pěsničku zazpívá…" Zajímala ho především pasáž, v níž je popisována hrubost, bitka.

„Z Mistřína chlapci sa scházajú, nikemu pobit sa nedajú, jak ho chytnú, tak ho bijú vesele, po papulu, po hlavě aj po čele…", jsou slova třetí sloky, které nezapadaly do jeho teorie o vzniku a životě lidové písně a nechápal, kde se v této zlidovělé písni vzala taková nevraživost a násilí. Tento problém bohužel už nestačil rozlousknout.

Na strážnického primáše z Vysočiny Slávka Volavého a jeho nedožité devadesáté narozeniny, budou jeho přátelé právě dnes v sobotu 24. listopadu ve Strážnici vzpomínat. Bude to večer plný písniček, hudby a návratů do nedávné minulosti, od níž nás bohužel dělí více než třicet, ale spíše již šedesát, ba i sedmdesát let…

FRANTIŠEK SYNEK