Rozkryl je hudební skladatel Vladimír Pavel Salčák, který se vznikem zlidovělých písní zabýval. „Není divu, že mnohým mladíkům Bětka popletla hlavy. Mezi nejpopletenější patřili chlapci Buchtovi. Snad to bylo právo staršího Antoše, že mu Bětka dala přednost před mladším Martinem," napsal Vladimír Pavel Salčák v knize muzikantských fejetonů.

Bětka po čase dala Antošovi také košem. Nemohl se s rozchodem s krasavicí smířit. „Dal se naverbovat na veselském Lapači na vojnu. Pálenka, pivo, divoká muzika a viržinka od verbířů změnila Antošův život. Bratrovy nepřítomnosti využil Martin. Dlouho Bětce nadbíhal, až svolila, že spojí svůj život s jeho," přiblížil skladatel, který by se letos dožil osmdesátky.

Jak se k místu dostat
Autem: Zaparkovat lze přímo před bývalým krajním domem nebo v okolí. 
Hromadnou dopravou: Z vlakové nebo autobusové zastávky v Zarazicích zájemci dorazí po pár minutách. 
Na kole, pěšky: Domek je u hlavní silnice mířící z Veselí do Strážnice.

Svatba se chystala v době, kdy se na louce u domku Kampionových uvelebili císařští dragouni. I s Antošem. Kolem louky Rajčůrny, kde dragouni cvičili, chodila Bětka na seno. „V Zarazicách krajní dům, měl sem já tam galánečku. Bože můj! Dyby ně ju chtěli dat, věděl bych ju, ach můj Bože milovat. Ve dně bych ju šanoval, ale v noci, ach můj Bože, miloval," rodila se v hlavě mladšího z bratrů první slova známé písně.

Dívka zahlédla Antoše a vrátila Martinovi slovo. Chlapci pukalo srdce žalem. Zhrzená láska ho zaslepila. Jednou zrána, když Antoš vyváděl koně, namířil na něho pušku a stiskl spoušť. Jako šílený utíkal až do uherské Skalice. Tam platily jiné zákony. Nedozvěděl se ani, že Antoš se z útoku nakonec dostal a Bětku Kampionovou si po vojně vzal. Martin prožíval muka, a byť se mu u hospodáře, u kterého pracoval, dařilo dobře, neměl klid. Vysedával zamyšlený v humně a hleděl k Zarazicím, kde zanechal rodiče a kamarády. „Kdo ste viděl povězte, mé srdénko zarmúcené potěšte. Já sem viděl, já povím, ona pleje na zahrádce rozmarýn. Když rozmarýn vyplela, tu švadrona dragúnú za ňú dojela. Pojeď dívča, poď s nama, budeme sa milovati do rána," uvádí se dále v textu písně.

Martinovi chybělo žabí kvákání od blízké Moravy. Nejvíc mu však scházelo pohlazení od milované Bětky. Život se mu zhroutil a ve Skalici i zemřel. „Předtím ale napsal písničku, a ne ledajakou. Ta se nakonec vrátila do Zarazic a podala svědectví o nešťastné lásce selského synka Martina Buchty. Písnička není lidová. Napsal ji Martin Buchta," vrací čest autorovi písně skladatel a spisovatel.

Slova o lásce kolem zarazického krajního domu zaznívají z minulosti až dosud. „Utrhla tam dvě růže a dala jich miláčkovi do lože. Bude na nich libě spat, on ně dojde zítra ráno děkovat. Až dodnes jsem tato slova neznal, obvykle se zpívají jen dvě sloky," řekl muzikant Radek Nikl z veselské skupiny Flok.

V SOBOTNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST NAJDETE DALŠÍ DÍL SERIÁLU TAJEMNÁ MÍSTA JIŽNÍ MORAVY. TENTOKRÁT JDE O VELKOLEPÝ BAROKNÍ CHRÁM NAZÝVANÝ PERLA MORAVY VE KŘTINÁCH NA BLANENSKU.

EDUARD TOMEK