O pár hodin později se mu naskytl obrázek jako vystřižený z hororu. Na poli u dálnice v katastru Pustiměře při setí vykopal mrtvolu.

Je to sice téměř už osmnáct let. Vzpomenete si ale ještě na ten den?
Abych řekl pravdu, už ani moc ne. Šel jsem do práce, zrovna jsme seli, tuším, pšenici. Jezdil jsem s traktorem po poli a najednou jsem tam uviděl něco neobvyklého. Nedalo mi to a šel jsem se podívat. Bylo to zablácené, napřed jsem vůbec nevěděl, co to je. Pak mi došlo, že jde pravděpodobně o část lidského těla.

Vyděsilo vás to? Jak jste reagoval?
Opravdu jsem si ze začátku nebyl jistý, že by to mohla být mrtvola. Začal jsem do toho kopat. Jakmile opadala hlína, bylo mi to naprosto jasné. Zavolal jsem svého nadřízeného, spolu jsme pak informovali policii.

Jaké pocity to ve vás probudilo?
Jsem bývalý hrobař, na mrtvoly jsem byl zvyklý. Byl jsem hodně zvědavý. Takže jsem počkal, až mrtvolu vykopou, abych se na ni mohl podívat.

Takže psychické následky to na vás nezanechalo?
Naprosto žádné. Noc poté jsem spal úplně klidně a tak je tomu dodnes. Nepotřeboval jsem tehdy ani žádný odvoz domů, sedl jsem do auta a prostě jsem odjel. Na druhý den jsem šel do práce, jako by se nic nestalo.

Zajímalo vás alespoň, o koho šlo, kdo toho člověka zavraždil, když byl donedávna pachatel neznámý?
Po čase jsem se dověděl, že jde o muže polské národnosti. Dál jsem se o událost nezajímal. Dalo by se říct, že jsem na ni zapomněl.

Co ho podle vás vedlo k tomu, že se sám udal?
Těžko říct, snad ho trápilo svědomí. Musí to být ale popravdě hodně velký blázen. Přiznat se krátce před promlčecí lhůtou, to zřejmě není normální.

Čtěte také: Vrah se udal po osmnácti letech