Stovky přiotrávených obyvatel či téměř měsíční hospitalizace několika z hasičů v kyjovské nemocnici. To byly kromě jiného důsledky zřejmě nejzáludnějšího požáru v historii hodonínského regionu. Přesně před dvaceti lety se 4. ledna kvůli němu probudil Kyjov do tmy. Nejezdily autobusy, protože viditelnost byla jen jeden metr a pouze štiplavý zápach napovídal, že nejde o obyčejnou mlhu.

Ve skladu podniku ZZN hořely celou noc zemědělské chemikálie a jedovatý dým se šířil do centra města i do okolí. „Musela jsem jít do práce pěšky, ale chvílemi jsem ani nevěděla, kde jsem,“ pamatuje si ředitelka mateřské školy v kyjovské čtvrti Boršov Helena Chromková.

Ocitla se pak s téměř dvacítkou dětí v situaci, kdy ji krizový štáb přikázal evakuaci školky, ale ředitelka odmítla s dětmi vyjít na ulici. Nakonec jí pomohl jeden zaměstnanec tamních skláren, který jí zajistil dva osobní vozy.

Děti z jiných školek musely dokonce na výše položenou školu U Vodojemu, kam inverze nedosáhla, přebíhat jen s kapesníky u úst.

„Za celou mou třicetiletou hasičskou kariéru jsem u nebezpečnějšího požáru nezasahoval,“ vyjádřil se jeden z kyjovských hasičů Miroslav Ježek. Jako jeden z mála se byl v průběhu hašení omýt a převléct. Díky tomu měl minimální zdravotní komplikace.

V prvních hodinách nikdo netušil, co přesně hoří. Až nad ránem přinesli pracovníci ZZN seznam chemikálií. Ani poté ale nebylo úplně jasné, jaké zplodiny mohou vznikat při slučování všech přítomných přípravků. Odborníci situaci průběžně konzultovali dokonce až se specialisty v Ženevě.

„Na interních ambulancích bylo ošetřeno téměř šest set lidí. Ještě tři týdny po požáru leželo v nemocnici téměř čtyřicet přímých účastníků hašení. Kromě hasičů vykazovaly testy špatnou funkci jater ještě u třech desítek obyvatel Boršova,“ napsali do závěrečné zprávy lékaři Stanislav Svoboda a Petr Němec.

Nebezpečný odpad je dodnes v místě požáru v kontejnerech uložených v betonovém sarkofágu. Areál zarůstá trávou, ale pracovníci kyjovského odboru životního prostředí ještě stále v pravidelných intervalech provádějí v areálu monitoring.

Přestože tehdy hlavní představitelé okresu ujišťovali, že se nic vážného neudálo, lidé tomu nikdy neuvěřili. „Myslím, že tomu nevěřili ani ti, co nám to vykládali,“ myslí si ředitelka školky.

Za příčinu požáru později stanovili vyšetřovatelé samovznícení.

Lidé dávají vinu za své nemoci požáru chemikálií

Onkolog: Už je pozdě

Lidé z Kyjovska, které potkaly v devadesátých letech onkologické problémy, si občas stěžují, že nemoc jim způsobil požár chemikálií v roce 1988. Podle primáře kyjovské onkologie Mojmíra Švábenského nejsou důkazy.

Prokázala nějaká studie vliv požáru na onkologická onemocnění v regionu?
Žádná taková studie nebyla zpracována. Požár a jeho eventuální nepříznivý vliv na zdraví obyvatel byl bagatelizován. Nebyla tehdy žádná politická vůle se důsledky požáru zabývat.

Lze si dnes někde podezření potvrdit?
Dříve by bylo možné zjistit z údajů Národního onkologického registru zvýšení výskytu nádorů v oblastech zasažených kouřem a spadem z požáru. Interpretace dat by byla značně složitá a vyžadovala by odborníka na hygienu a epidemiologii. Dnes jsou však data jen obtížně přístupná a jejich využití by bylo značně komplikované.

Evakuace postihla jen děti z mateřských škol

Přestože se Kyjovem pohyboval 4. ledna 1988 jedovatý dým z Boršova, krizový štáb nařídil jen evakuaci dětí z mateřských škol. Nejprve se přesunuly do školy U Vodojemu, kam dým nedosáhl, nakonec téměř 150 kyjovských dětí odvezly autobusy do Vracova. Tamní školku po výzvě rozhlasem rodiče s učitelkami vyklidili do půl hodiny.

„Nejvíc mě i kolegyním utkvěl z toho dne pocit bezmoci. Chránili jsme děti jiných, přitom jsme nevěděli, co je s našimi vlastními,“ vzpomíná ředitelka boršovské školky Helena Chromková. Mobily v té době nebyly, školy měly často jen jednu pevnou linku, která byla neustále obsazená kvůli vystrašeným rodičům.

„Nakonec jsme se s kolegyněmi prostřídaly. Až byl relativní klid, vždy se jedna vzdálila a odvezla si své dítě do bezpečí,“ dodává ředitelka.

Požár obklopují fámy

„Mám známého, jehož bratr tam hasil, a do pár let zemřel.“ Takovou či obdobnou odpověď uslyší téměř každý, kdo se v Kyjově zeptá někoho ze starších lidí na požár chemikálií v městské části Boršov v roce 1988. Dodnes kolují po Kyjově různé fámy o tom, co všechno tehdy ve skladu chemikálií hořelo a jaké zdravotní komplikace z toho měli ti, co v místě zasahovali.

„Já jsem na tom byl dobře, během požáru jsme se byli s mou jednotkou doma umýt a převléct. Jedna lékařka mi poradila, že nesmíme použít teplou vodu, aby se nám neotevřely póry na kůži. To nám strašně pomohlo.

Kdo se takto zachoval, byl na tom později lépe,“ vzpomíná jeden z kyjovských hasičů Miroslav Ježek. V hořícím skladišti byla tehdy prý dobrá viditelnost, ale v okolí byla tmavá mlha smíchaná s kouřem, přes kterou nebylo vůbec vidět. „Když jsme jeli pro vodu, sklopil jsem si reflektor auta doleva a dolů. Viděl jsem jen metr před sebou půlící čáru silnice,“ vzpomíná Ježek.

Ani v hořícím skladu nebyla situace jednoduchá. V prvních hodinách vůbec hasiči nevěděli, co hoří. Kopky chemikálií se navíc neustále znovu a znovu rozhořívaly. „Naplnili jsme kopky pěnou, ale nepomáhalo to,“ dodává hasič.

Boršovský požár byl podle něj milníkem v ochraně proti hořícím chemikáliím. Do té doby se požární směrnice touto možností zabývaly minimálně. Právě kyjovský případ rozpoutal zájem o tuto problematiku a Boršov dnes naleznou zájemci v požárních příručkách, vysokoškolských skriptech chemických či vojenských škol i ve vědeckých pracích toxikologů.

„Tehdy jsme moc nevěděli, jak se chránit. Teď už je to něco jiného,“ říká hasič. I když v dalších letech se neprokázala souvislost vážných zdravotních komplikací některých lidí s požárem, lidé si stále myslí své.

Nejčastěji vzpomínanými jsou v této souvislosti tehdejší okresní hygienik, který se v místě pohyboval, a velitel zásahu. Oba v devadesátých letech zemřeli po vážných nemocech.

 

Speciální zpravodaj, který vydalo Město Kyjov:

- klikněte na požadovaný obrázek pro jeho zvětšení

- zdroj: www.mestokyjov.z