Dřevěné stropy unikátní usedlosti ve skanzenu chrání dobytčí krev

Objekt je vůbec první svého druhu nejenom ve skanzenu, ale i v celé republice. Je materiálově i technologicky vytvořený přesně podle originálu, který studenti architektury zaměřovali už v roce 1974. „Pro přední část jsme použili hliněné nabíjené zdivo, zadní část je postavená z nepálených cihel. Téměř všechny jsme si sami vyráběli. Některé jsou použité ze starých domů, stejně tak jako střešní krytina,“ přiblížil odborný garant projektu a zástupce ředitele Národního ústavu lidové kultury Martin Novotný.

Usedlost tvoří obytná část určená rodině a hospodářský trakt, kde pobývala domácí zvířata. Uvnitř zatím není expozice, ještě je také potřeba dodělat podlahy. Venku pak vydláždit dvůr vedle hnojiště a přesunout studnu. „Expozici chceme zařadit do padesátých a až šedesátých let dvacátého století. Do doby, která připomíná dožívání těchto starých staveb,“ řekl odborník na lidovou architekturu.

Folkloristé ve skanzenu vztyčili máj. Zahájili novou sezonu

Zajímavé je, že dřevěné stropy jsou natírané dobytčí krví, což se u chalup podobného typu běžně používalo. Alespoň podle lidové tradice, existují o tom ale i záznamy v literatuře. Výzkum na toto téma zpracovávají znalci z Valašského muzea v přírodě. „Využili jsme jejich speciální směs, jejíž receptura je ještě tajná. Materiál se chová fantasticky, krásně se s ním pracuje. Konzervuje dřevo a má je také chránit proti prohoření při požáru,“ pronesl Novotný.

Hliněné stavitelství je podle něj nejohroženější skupinou historického stavebního fondu na venkově a významným svědectvím o životě předků. Jedná se o důležitou součást hmotné kultury a u nás o něm poznatků příliš mnoho není. „Jádro hliněného domu je známé na jižní a jihovýchodní Moravě, Hané, Slovácku, Znojemsku, Mikulovsku a v úvalových oblastech,“ uvedl Novotný.

S jistotou nelze určit ani období, kdy lidé obydlí z hlíny začali stavět. „Někteří autoři uvádějí, že už od neolitu, tedy mladší doby kamenné. Další zmiňují sedmnácté až devatenácté století a souvislost s válečnými konflikty a úbytkem lesních porostů,“ nastínil zástupce ředitele.

Používání hlíny jako základního stavebního materiálu pak mohlo vymizet v meziválečné a poválečné době. „Na jižním Slovensku byl po válce nedostatek moderních staviv, proto tam ještě lidé tyto prastaré technologie nějakou dobu udržovali. Vyrostly tak i nové domy vilového typu postavené třeba pomocí hliněného nabíjeného zdiva,“ poukázal Novotný.

Zdroj: Deník / Kosík Jiří

Ve strážnickém skanzenu lidé narazí na nový objekt. Jde o hospodářskou usedlost z Nové Lhoty na Horňácku. Pracovníci Národního ústavu lidové kultury přesnou kopii postavili z hlíny. Foto: archiv Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici

S technologií hliněné výstavby se blíže seznámí účastníci mezinárodního workshopu, který se odehraje na konci května.

Ještě letos na podzim se chce vedení skanzenu ucházet o evropské dotace. Díky nim by se pak mohly v areálu objevit další novinky. „Chceme dokončit areál staveb strážnického Dolňácka. Jedná se především o fasády, omítky, vnitřní podlahy či elektroinstalaci,“ přiblížil ředitel strážnického ústavu Martin Šimša. Náklady včetně dlážděné přístupové cesty mohou činit asi deset milionů korun.

Druhou položkou za zhruba pětatřicet milionů je doplnění vodních technických staveb. „Tam jde o výstavbu obydlí mlynáře, mlýnici a valchu z Podhájských mlýnů v Javorníku,“ uvedl ředitel.

S výstavbou Muzea jihovýchodní Moravy ve Strážnici se začalo v roce 1973. Dnes skanzen tvoří čtyřiašedesát objektů umístěných na šestnácti hektarech v areálech Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnictví a lučního hospodářství. Návštěvníků každým rokem přibývá, loni jich tam přišlo více než dvaapadesát tisíc.