Tak zní vyprávění o prvních nálezech uhlí na jižní Moravě. O tom, kdy se začalo kutat, svědčí letopočty vytesané v chodbách dolů. Staré jsou víc než 150 let. „Tenkrát ještě nemělo uhlí takový význam. Jeho čas přišel až s rozvojem železnice a s průmyslovou revolucí,“ říká milovník historie hornictví a správce webových stránek Zdař Bůh Radovan Kukutsch.

Nejstarším dolem na jižní Moravě byl Státní důl Adolf, který ležel v katastru Dubňan a Ratíškovic na Hodonínsku. Havíři jej opustili v roce 1870, když jej zaplavila důlní voda. Další doly otvírali průmyslníci či baron Seidl v Kelčanech, Miloticích, Lužicích, Čejči, Kyjově a v okolí Dubňan.

Pro jihomoravský lignitový revír měl podle Kukutsche velký význam Důl Tomáš, který v roce 1933 vybudoval v Ratíškovicích Tomáš Baťa. Ten uhlí převážel po Baťově kanálu do Zlína.

V roce 1943 otevřel Baťa Důl Tomáš II. A to byl počátek Dolu 1. máj v Dubňanech, jenž zahájil provoz v roce 1951. Na něj postupně navázal v roce 1951 Důl Osvobození v Ratíškovicích, v roce 1964 Důl Obránci míru II v Hovoranech. O čtyři roky později zahájil provoz i Důl Dukla v Šardicích. „Hlavní revíry s černým uhlím v republice byly Ostrava, Kladno a Východočeské uhelné doly. Ale lignit, který se jako nejméně kvalitní uhlí těžil pouze na jižní Moravě, hrál v jihomoravském revíru velkou roli. Dobývání lignitu, na které se navázaly další profese, totiž významně ovlivňovalo zaměstnanost v celém regionu,“ přibližuje Kukutsch.

Revír byl bohužel známý i tím, že v dolech docházelo k průvalům vody. Katastrofu, jaká dosud neměla obdoby, způsobila voda v roce 1970. Malý Stavěšický potok se po náhlém přívalovém dešti změnil v dravou řeku. Průval vody a bahna pohřbil čtyřiatřicet horníků v šardickém Dole Dukla.

Těžba lignitu v revíru spadala pod Jihomoravské lignitové doly. Ty existovaly už v roce 1946. Těžily v Dole Ivanka, v Dole 1. máj, Obránci míru, Dukla, 1. máj II a v Dole Mír v Mikulčicích. V posledních třech oblastech se lignit těžil ještě na začátku devadesátých let dvacátého století. „V roce 1990 těžily Jihomoravské lignitové doly přes dva miliony tun uhlí ročně a zaměstnávaly téměř čtyři tisíce lidí. Byly největším zaměstnavatelem hodonínského okresu,“ vzpomíná ředitel hodonínského úřadu práce Vladimír Šťáva. Téměř všechno vytěžené uhlí přitom spalovala hodonínská elektrárna.

Po roce 1989 se začaly doly likvidovat. V roce 1992 se zavřel Důl Dukla, o dva roky později naposledy vyfárali horníci z Dolů Máj a Osvobození. „Jako poslední skončil Důl Mír v Mikulčicích, a to se sto šedesáti zaměstnanci a těžbou čtyři sta tisíc tun uhlí ročně,“ popisuje smutný konec dolů Štáva.

Na jižní Moravě se těžilo také černé uhlí. Doly rosickooslavanského revíru byly v Zastávce, Zbýšově, Padochově a Oslavanech na Brněnsku. Rozmach těžby tam začal v druhé polovině 19. století. Provoz ve všech dolech skončil v roce 1992.