„Hotová je i největší rarita expozice, kterou je svatební strom. Ani tetičky, které nám pomáhaly s přesnou podobou krojů, o funkci a přesné podobě stromku neměly v podstatě tušení,“ uvedla manažerka Milotic Jaroslava Kundratová. Pracovnice Tradic na zámku musely při přípravě vycházet převážně z prací etnoložky Olgy Vlasákové.
Konírna je nyní rozdělena do tří částí. V každé je vyobrazená jiná část svatebního dne. Ústřední scéna zobrazuje moment, kdy nevěsta opuští rodný dům.
„Provází ji rodiče, sourozenci, kmotři s dětmi, starší družka a starší mládenec,“ vysvětluje v doprovodném textu etnolog František Synek. Všechny postavy jsou v typických obřadních krojích a mají doplňky odpovídající jejich stavu či funkci.
Jelikož je expozice věnována mikroregionu Nový Dvůr, použité jsou kroje ze všech šesti členských obcí. V dalším z doprovodných listů si každý může přečíst, odkud je ženich, odkud nevěsta či starší mládenec.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: PRAVÁ SLOVÁCKÁ SVATBA. JEDINĚ SE STROMKEM
Další části ukazují loučení se svobodou a čepení. Tento obřad býval jedním z nejdůležitějších a odehrával se podle Synka mimo zrak většiny svatebních hostů. Byly při něm jen vdané ženy.
Slavnostní otevření se uskutečnilo nejen s folklorním pásmem, ale také za přítomnosti lidových umělců či koňského povozu.
„Je to moc pěkné. Nedávno jsem byla na výstavě krojovaných panenek a tam jsem mi nelíbilo, že kroje jsou neudržované. Tady je vše v perfektním stavu a navíc přesně jak má být. Vše odpovídá historii, jak si ji pamatuji,“ pochválila expozici Terezie Pištěková z Ratíškovic, která na místě předváděla tradiční zdobení kraslic škrábáním.
Však si také tradic znalé tetičky při oblékání figurín na vše pěkně dohlédly. Přestože kroje sousedních obcí vypadají dnes téměř stejně, dříve v nich bylo mnoho drobných rozdílů. „Né, Mařko to sa u nás nenosilo, to bylo enom u vás. Toto je zas po milocku, to do Mistřína nepatří,“ dohadovali se prý kolikrát.