„Do osmdesátých let dvacátého století měl lužický rybník všeobecně zaužívaný název Tihelňa. Jak již název napovídá, jáma, ve které je dnes voda, vznikla původně těžbou jílu, z něhož se vyráběly cihly zvané kotovice,“ připomněla historii názvu lužická místostarostka Jana Ambrožová.

Původně se cihly sušily na slunci, později, asi od roku 1861, se vypalovaly v peci, kterou postavilo sdružení lužických sedláků. Ti vozili cihly na stavby do okolí. Částečně je z nich postavený i lužický kostel a škola. „Jámy byly hluboké až dvacet metrů a hlína se vyvážela na malých vozících tažených psy,“ přiblížila místostarostka.

Kolem roku 1912 se obrovská jáma začala plnit vodou. Postupně tak došlo k jejímu úplnému zatopení. O čtrnáct let později si rybník Tihelňu pronajal studnař František Novák a zřídil tady koupaliště. „Postupně upravil vstup do vody, postavil šatny a zakoupil loďky. O koupání a loďkaření byl velký zájem,“ nastínila další vývoj Ambrožová.

Ryby na dně

Rybník zaznamenal také dva neúspěšné pokusy o výlov. Ryby totiž zůstaly v bahnitých jámách na dně.

Největšími úpravami prošel rybník po druhé světové válce. Hned v roce 1946 koupil domek u jeho břehu Rudolf Beneš a začal s rekonstrukcí koupaliště. Koupil loďky, vytvořil dřevěné bazény a postavil můstek. Oblíbený byl také nový bufet. V roce 1950 se k Cihelně dostala i elektřina. „Areálem se začala ozývat hudba z reproduktorů i pohádky pro děti,“ řekla místostarostka.

Iniciátorem budování sportovního areálu byl Alfred Cupal. Vlastním úsilím a díky pomoci sportovců a Lužičanů postavili skokanské můstky vysoké dva a čtyři a půl metru, závodní plavecké dráhy dlouhé pětadvacet a padesát metrů, startovací plošiny s bloky, prostor pro vodní pólo a dva skokanské můstky s odrazovými prkny. Přibylo i volejbalové hřiště. „Freda Cupal vedl tréninky a postupně získával mládež pro závodní plavání. Na Cihelně se tak pravidelně konaly plavecké závody a soutěže,“ vzpomněla Ambrožová.

Na koupaliště přicházeli i přijížděli nejen Lužičané, ale i dospělí a děti ze širokého okolí. Ti začali používat pro rybník nový název Lužák.

Zpevnili břehy

Avšak od sedmdesátých let začal areál přírodního koupaliště postupně chátrat. Skončilo i závodní plavání. K rybníku tak chodili jen rybáři. Zájem o areál vzrostl až po roce 1989. „Měnili se majitelé i nájemníci, kteří pomocí panelů zpevnili břehy. Dům pana Beneše se přebudoval na restauraci. Dalším majitelem byl Milan Ištvánek, který provedl stavební úpravy a zkulturnil okolní travnaté plochy,“ sdělila místostarostka.

V současnosti je celý areál Cihelny, včetně restaurace, majetkem Obce Lužice. Ta rozšířila restauraci a spolu s jejím nájemcem Přemyslem Sobotkou ji za tři miliony korun kompletně opravili. Ke dvěma hřištím na nohejbal přibylo třetí na plážový volejbal. Po vykácení přestárlých topolů se zlepšila i kvalita vody. „Obec ve spolupráci s rybáři uklízí vodní hladinu kosením břehů a vápněním vody,“ vysvětlila Ambrožová.

V současnosti areál slouží i k pořádání akcí pro děti a dospělé, včetně zábav a letního kina. Od roku 2006 se tady koná sochařské sympozium studentů uměleckých škol Dřevo kámen Lužice.

Ochutnávka koláčků

Letošní slavnostní silvestrovské odpoledne bude patřit tradičnímu otužileckému plavání Antonína Krejčiříka, kterým ukončuje plaveckou sezonu 2011, a také připomínce sto padesáti let od vzniku Cihelny. „Na Lužáku plavu každý den. I když je hodně pod nulou, tak jdu do vody aspoň na chvíli,“ upozornil Antonín Krejčiřík. Ten ve spolupráci s obcí připravuje silvestrovské překvapení a ochutnávku pečiva a koláčků lužických hospodyněk. Akce začíná hodinu po poledni. „V salonku restaurace Lužák bude výstavka fotografií z historie a současnosti Cihelny,“ stojí ještě na webu Lužic.