Má kovářské muzeum. V průjezdu i v garáži

Muzeum je výjimečné i tím, že mu Hoch založil deník. „Přijeli jsme za naším milovaným a laskavým mistrem a prožili s ním krásné poučné odpoledne,“ zapsali do něj nedávno manželé Semerádovi, kteří se u dubňanského mistra kováře vyučili už v první polovině šedesátých let minulého století.

Hoch exponáty nejen ukazuje, ale podává k nim i zasvěcený výklad o technologii a historii kovářství. „Je nutné, aby o kovářství věděly ještě něco i děti. Chodí ke mně ze školy i ze školky,“ říká poslední kovář v městečku.

Myšlenka zřídit si doma muzeum kovářství chytla Hocha před více než deseti lety. A už ho nepustila. „Manželka se divila, do čeho se to pouštím. Měl jsem hodně výrobků různě uložených po domě. Chtěl jsem je dát dohromady a přehledně uspořádat,“ vysvětluje. Teď je vystavuje hlavně v garáži a průjezdu.

Dodává, že jeho expozici si prohlédla i návštěva z Kanady. Návštěvníci najdou ve sbírce kovářské hřebíky, skoby, různá kování, sekery, krumpáče, svícny, koňské a kravské podkovy, rýče, motyky, meče, kosy, mačetu, otku, mříže, hák na tahání okovů ze studny, cep a další hospodářské i krbové nářadí. 
„Nejstarším exponátem jsou sto let staré vážky na nošení vody v putýnkách a kýblech od studny na Horní huti,“ ukazuje Hoch raritu sbírky. Jeho posledním výrobkem z loňska je kovaný lustr. Nad dalším přírůstkem ještě dubňanský kovář nepřemýšlí. „Uvidíme na jaře. Nakoupíme ostravský antracit a zase budeme kovat,“ směje se.

Nemohl se dočkat

Hoch zahájil kovářskou kariéru už ve čtrnácti letech. „To řemeslo se mi zalíbilo. Nemohl jsem vydržet ani do konce prázdnin. Do učení jsem nastoupil už v polovině července,“ vypráví o svých začátcích. Nakonec se stal kovářským mistrem. Učně přiučoval řemeslu od dvaašedesátého až do devětaosmdesátého roku. Kovářskému řemeslu se tak věnuje přes sedmdesát let.

„Kdybych se podruhé narodil, chtěl bych být znovu kovářem. Ale nevím, u koho bych se vyučil, protože už žádní kováři nejsou. Navíc se ani nedělají dřevěné vozy. V Dubňanech není ani koně, ani krávy,“ dodal Hoch.

Kromě aktivního kovářství píše ještě rodinnou kroniku, zpracoval rodokmen, hraje na vozembouch a zpívá v dubňanském mužském sboru.