Po roce 1990, kdy muzeum začalo provádět masarykologický výzkum, bylo totiž velmi složité dopracovat se k rozprášené Masarykově pozůstalosti.

„Skutečně jsem si tak připadala, jen název „filmu“ by zněl T. G. Masaryk ztracený a nalezený,“ vzpomíná Irena Chovančíková. Ta je dnes ředitelkou muzea a stálá expozice slaví desáté narozeniny.

„Stáli jsme tehdy před úkolem, jak vystavit dílo humanisty, filozofa a politika, a jak ukázat jeho život a neudělat přitom z muzea mauzoleum,“ říká ředitelka Chovančíková, která na expozici spolupracovala s autorem návrhu a scénáře Petrem Fuchsem a Jaroslavem Opatem, tehdejším ředitelem Ústavu TGM v Praze.

Právě tam, v chladu a vlhku archivu, se jim dostaly do rukou první masarykovské písemnosti a odtud se také odvíjely první kontakty na masarykology naše i zahraniční. Nakonec se podařilo vytvořit poutavou expozici, při které prochází návštěvník branami poznání po cestě Masarykova života.

„Základní koncepcí bylo zachytit jeho život jako celek. Výborná je idea o kovárně, která symbolizuje jeho dětství a do které návštěvník vstupuje jako první,“ hodnotí Jaroslav Opat.

Postupně se podařilo navázat kontakty i s Masarykovými potomky. „Vnučky Anna a Herberta nám věnovaly Masarykův poslanecký klobouk, odlitek ruky paní Charlotty a zprostředkovaly i darování jejího klavíru,“ říká Chovančíková.

Nyní výstavu obohatí dřevěná socha Masaryka od Emila Hlavici a Makovcovy bronzové odlitky jeho ruky i posmrtné masky.