Stal se zázrak. Tvrdí to Olena Popová, která s přáteli z Bryanska na hranicích Ukrajiny, Běloruska a Ruska přivezla do Mikulčic na pravoslavnou pouť ikonu matky boží. „Je zázračná, lidé věří, že je uzdravuje duševně i fyzicky," říká pravoslavná věřící o obrazu, před kterým se klaní a líbají ho zástupy poutníků.

Olena už kvůli dešti nevěřila, že neobyčejnou ikonu s tváří bohorodičky, jež podle věřících sama z rubu namalovala obraz svého syna Ježíše Krista a z které vytéká léčivá tekutina, do Slovanského hradiště průvod pravoslavných dopraví. Nakonec ale přece jen stojí před oltářem, kde za pár minut začne bohoslužba k oslavě věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

„Jsme tady dnes velice rádi, protože slovanští bratři nám dali azbuku a jazyk, kterým dnes mluví pravoslavní křesťané celého světa. Proto je možné říct, že světlo pravoslaví v Rusku pochází odtud, z moravské země," svěřuje se Jurij Šiškov, jenž s ikonou boží matky putuje po celém světě.

Když ji spatřila matka přestavená Alexia z kláštera ve Vilémově, rozplakala se. „Přesvatá bohorodička nás přišla ochránit," pronáší. Před tváří panny Marie málem tekly slzy i Ivetě Elišce Nešporové ze Znojma. U stánku nabízí pravoslavné ikony a vůbec jí nevadí, že pořád prší a zákazníků je málo. „Důležité je, že jsme na bohoslužbě. Mikulčice jsou pro nás srdeční záležitost, " sděluje dívka a vysvětluje, že ikony se nemalují, ale píší. "Jsou slovo boží v obrazech. Každá barva, každé postavení světce na obraze má svoji symboliku."

Katolík Radomír Metelka z Brna už třikrát navštívil cyrilometodějskou pouť Podluží v Mikulčicích, na kterou se sjíždějí římští katolíci. Chtěl si ji porovnat s bohoslužbou pravoslavných, navíc se zajímá o historii Velké Morava, a tak na sobotní cyrilometodějskou oslavu přijel na kole. „Díky soluňským bratřím jsme byli asi třetí území, kde byla přeložená bible," děkuje věrozvěstům. „Dnes je tady navíc patriarcha Bartoloměj, přímý následovník patriarchy Fotia, který poslal Cyrila a Metoděje na naše území. Chtěl jsem to zažít," dodává. Pak přiznává, že pravoslavná bohoslužba je silnější, zemitější a zpěvy kněžích s ním pořádně mávají.

Celou liturgii pak provází déšť. Jakoby symbolicky jsou si všichni poutníci pod pláštěnkami rovni. Když pravoslavný průvod s ikonou ujde zpět pět kilometrů z areálu Slovanského hradiště do Mikulčic, zní vesnicí zpěv. „Gaspadine, pamiluj nas," prosí Pána zpěvem o smilování, když jeden po druhém procházejí pod ikonou. Věří, že tím jim bohorodička dává sílu víry a uzdravuje je.