Prezentaci organizátoři rozdělili na dvě části. V té první se děti ze základní školy na přednášce přenesly do válečného prostředí Afghánistánu. Ve druhé se učily, jak správně poskytnout první pomoc včetně ošetření lehčích zranění a popálenin. Také si vyzkoušely protichemické obleky či ochranné masky. „Na záchranářském stanovišti jsem zkoušela pumpovat srdce. Docela mi to šlo," pochlubila se devítiletá Anna Marie Zikmundová.

Laserem

Nechyběly ani ukázky nejmodernějších ručních zbraní a výstroje vojáků české armády. Četař z univerzity Jan Coufal zájemcům představil i nejnovější útočné pušky. „Všechny jsou z české zbrojovky. Děti střílejí slepými náboji a oblékají se do balistické ochrany, kterou má voják na sobě, když jde do boje. Ta ho chrání proti střepinám a střelám," popsal četař.

Střelbu si školáci přímo vyzkoušeli na laserovém trenažéru. A možná překvapivě o ni neměli zájem jen chlapci. „Zasáhla jsem jednou modrý terč, je to lehké," zhodnotila Zikmundová.

Takové štěstí však neměla její spolužačka Natálie Veselková. „Netrefila jsem se, ale to nevadí. Přehlídka zbraní mě zajímá," řekla osmiletá žačka.

V armádě přitom není o ženy nouze. Tvoří jednu třetinu z celkového počtu studentů na Univerzitě obrany. „Dívky se u nás dost dobře osvědčily. Jsou v devatenácti letech cílevědomější než chlapci. Například pilotky máme hned tři. Jsme jediná vojenská vysoká škola, která doplňuje armádu z téměř sta procent," pochlubil se mluvčí univerzity, podplukovník Vladimír Šidla.

Právě o používání zbraní ví své válečný veterán z Kuvajtu Karel Smejkal. Svými historkami ohromil děti i učitelky.

Navázal také na úterní teroristické útoky v Bruselu. „Dneska jsou moderní zbraně tak kvalitní, že udělají velkou paseku. Chemické zbraně jsou na nejvyšší úrovni. Když člověk vezme dvě igelitové tašky a vejde do drogerie, tak je schopný sestrojit bombu. Pak se ve jménu nějakého přesvědčení odpálí," pronesl smutně Smejkal.

Nejednou se prý v krizové situaci přímo ocitl. Na kuvajtské poušti mu nad hlavou létaly rakety. „Dvaašedesát stupňů na slunci, patnáct kilo neprůstřelná vesta, čtyři kila zbraně. Potíte se, máte strach, čekáte, co se bude dít. Z prostředí, které neznáte, vycházejí lidé a mluví arabsky. Nevíte, jestli vás nějaký civilista napadne," přiblížil veterán.

Arabové podle něj mívají pod košilemi schované zbraně. „V té době je měli. A byli mrtví," řekl Smejkal.

Tvrdí, že ve školách by se měla branná výchova vyučovat. „Děti totiž dnes neví, co v podobných situacích dělat, a zpanikařily by. Musím ale uznat, že znají alespoň telefonní čísla na záchranné složky," doplnil.

Vzájemná pomoc

Univerzita obrany vzdělává především v programu Příprava občanů k obraně státu, s nímž také vojáci do Lužic zavítali. Podle mluvčího Šidla je povinností každého člověka bránit svoji vlast a program by se měl zapojit do osnov základních a středních škol. „Nemusí se jednat jen o teroristický útok, jako třeba v úterý v Bruselu. Lidé celkově neumějí reagovat, nemají schopnost pomoci druhému, panikaří. Snažíme se dětem vštípit, že člověk nemá být sobecký a že bychom si měli pomáhat," vysvětlil mluvčí s tím, že děti se normálně s vojákem nesetkají, proto jsou pro ně prezentační akce velice atraktivní.