„To by žádná dnešní trouba nedokázala,“ říká o získané zkušenosti vedoucí muzea Roman Muroň. Právě on má největší zásluhu na tom, že vesnice má zmenšenou kopii pece, která byla kdysi na tomto poutním místě běžná.

„Když se měla podobná pec kvůli bezpečnosti bourat v jednom z nejstarších hliněných domů ve vsi, která byla dříve perníkářskou pekárnou, o její zmapování neměli zájem ani přivolaní etnografové. Podrobně jsem ji nafotil,“ zavzpomínal vedoucí muzea. Když se pak stavělo komunitní centrum, předal svou dokumentaci kamnáři, který udělal o něco menší kopii. Je přesná, jen byl použitý moderní stavební materiál.

Když pak centrum začalo organizovat ukázky tradičního pečení, perníky se vždy dělaly v klasických kachlových kamnech, které jsou hned vedle pece. Ta by se mohla použít až poté, co by prošla pěti rozpáleními, jinak by mohla prasknout klenba. Tuto proceduru ale organizátoři akcí pořád odkládali.

„Tentokrát už jsme rozhodli, že to zkusíme. Musel jsem v ní pětkrát po sobě zatopit. Nejprve jen trochu a postupně jsem přidával,“ uvedl Muroň. Dílo se zdařilo, pec zatěžkávací zkoušku absolvovala bez poškození. Oříškem se ukázal být způsob pečení. Nikdo ze speciální pecí neměl zkušenosti.

První perníky se připálily v místech, které byly položení nejdál. Teprve během dne nadšenci historie a ženy zkušené v pečení perníku zjistili, jak se pec chová.

Sází se lopatou

Zajímavé na celém způsobu je to, že těsto se pokládá na stejné místo, kde hořící topivo. Žhavé uhlíky musí být nejprve rozprostřené po celém dnu. Pak se nahrnou na jednu stranu a na tu uvolněnou se položí připravené těsto. Sázet se musí lopatou. Strany se pak postupně střídají, uhlíky se vždy přemetou. Těsto se položí vždy přímo na dno, na kterém zůstává prach z popele.

„Perníky jsou přitom po vytažení z pece vespod úplně čisté, nechápu jak je to možné. Dokonce se tam vytváří vrstva, aby se to nepřipálilo,“ uvedl zajímavé poznání muzejník. Přítomní udělali i pizzu. I ta byla údajně lepší než pečená v klasické troubě.

Na přemetání uhlíků se osvědčila klasický proutěná metlička, vytahování perníků stálo místní několik popálených prstů. Nakonec se jako nejvhodnější nástroj ukázal ten, který se dříve používal pro shrabávání obilí na sýpce.

Výskyt podobného zařízení v Žarošicích nebyl náhodný. Perníkáři se speciálními pecemi se vyskytovali především při význačných poutních místech, kde byla po perníku výrazně vyšší poptávka. Takovým místem Žarošice jsou už po staletí. Pec se od klasické pekařské liší výrazně nižší klenbou.