Ten uvedl, že úkolem stránky není situaci na Slovensku hodnotit. Jak řekl, cílem je zmapovat sbory a jejich míru tolerance vůči projevům více než přátelské náklonnosti na veřejnosti. „Ono se to většinou ví nebo šušká, že soused má přítele. Dokud se s ním ale neukazuje na veřejnosti, nikomu to nevadí," řekl Vaculovič s tím, že tento postoj se mu nezdá správný a chtěl by všem lidem umožnit přijít do sboru držíce se za ruce, aniž by se na ně díval někdo skrze prsty. Člověk má žít v upřímnosti a sebepoznání. „Ačkoliv stránka nevznikla z mé iniciativy, ostatní sbory buď zapomněly, nebo se už nechtějí přihlásit, což z pochopitelných důvodů chápu," povzdechl si Vaculovič.

Podle původních církevních zásad se neodsuzuje člověk, pouze jeho chování. Má to své „ale". „Vážíme si každého člověka, rozhodně se ale stavíme proti některým projevům takového jednání. Z hlediska církevní nauky je homosexuální chování jednoznačně špatné. Neodsuzujeme lidi, ale chování," uvedl mluvčí římskokatolického Olomouckého arcibiskupství Jiří Gračka. Názorem bližším k husitům je Českobratrská církev evangelická, která ve svém prohlášení uvedla, že všem lidem, i těm jinak sexuálně orientovaným, patří láska, úcta a respekt.

Otázka LGBT otevřenosti ve sborech a farnostech však nehýbe pouze okruhem věřících. Dotýká se celého společenství. „Nemyslím si, že by lidi z naší LGBT komunity měli být upřednostňovaní, velkým skokem dopředu by ale bylo, kdyby se nemuseli schovávat," myslí si sedmnáctiletý Bastian Catori z Hodonína, který má s danou problematikou bohaté zkušenosti.