„Našla jsem ji u cesty v Mutěnicích. Zkuste ji zachránit, prosím,“ řekla na pokladně zoo, kde poštolku předávala. Ta se kvůli množství sněhu zřejmě nedostala k potravě a umírala hlady a vysílením.

„Byla v kritické kondici – k smrti vyhublá a apatická,“ připomíná její stav zootechnik Jiří Ingr, který je zkušeným sokolníkem.

Proto nařídil dát poštolku do tepla a předepsal jí potravu bez balastních látek. Na starost ji dostala ošetřovatelka Jana Görlichová. „Zpočátku to bylo těžké. Pták na tom byl tak zle, že jsem mu musela zobák otvírat násilím a pinzetou do něj vpravovat rozčtvrcená myší holátka. Krmila jsem jej každé dvě hodiny, později jsem přidávala kousky čerstvého masa namočené ve vodě,“ podělila se Görlichová, která s radostí pozorovala, jak se poštolka rychle zotavuje.

Vlastně už třetí den si nabízenou potravu brala sama skrz mříž a za několik dalších dní byla schopna zobákem si rozporcovat dospělou myš.

Po dvou týdnech její kondice dospěla do takového stadia, že už se jen čekalo na solidní počasí, aby mohla být vypuštěna do přírody.

„Čím dřív se tak stane, tím lépe. Není žádoucí, aby si dravec zvykal na lidi a pohodlné krmení,“ upozorňuje Jiří Ingr. Proto také včera vzal poštolku do auta a ujížděl s ní na mikulčické Valy.

„Je tam hodně luk, polí, odsedávek a větrolamů. Ideální podmínky pro dravce, jež se převážně živí hraboši,“ řekl.

Když poblíž vykopávek poštolku položil na zem, ihned vzlétla a odletěla na padesát metrů vzdálený strom. Bylo vidět, že je ve vynikající formě. „Měli jsme z toho úžasnou radost,“ těšil se z úspěchu zootechnik.

Přestože je poštolka u nás nejrozšířenějším sokolovitým dravcem, je třeba ji bedlivě chránit.

„Hodně jich uhyne, když sežere otrávenou myš, ohrožují ji i pesticidy, které způsobují úhyny nebo neplodnost. Proto je třeba chránit každý kus,“ potvrzuje ředitel zoo Miroslav Frais.

Autorka: Bohuna Mikulicová