Již v minulosti se na pozemcích v bezprostředním okolí přišlo na několik archeologických pozůstatků. Například v období před i během první republiky byly v rámci zemědělských prací a drobných hospodářských staveb v zázemí okolní zástavby objeveny mimo jiné keramické zlomky i celé nádoby či předměty z kovu.

Některé z náhodných nálezů se tehdy díky místním kulturně uvědomělým občanům dostaly do blízkého muzea ve Veselí nad Moravou, ale také do vlastivědných sbírek vnorovské základní školy, ty jsou dnes bohužel nezvěstné.

Svědčí o tom zmínky v muzejních záznamech i několik málo pamětníků a zároveň nadšenců vnorovské historie. Pro dějiny obce je to jistě velká škoda, prozatím se zdá, že padly za oběť při některém z více či méně organizovaných přesunů.

Podle vedoucího archeologického oddělení muzea Jaromíra Šmerdy jsou hrnce s typickými vlnicemi dokladem o velkomoravském původu, navíc celé nádoby nacházíme často jen na starých slovanských pohřebištích.

Mimo narušení hřbitova při bourání starého kostela v roce 1908, kde se pochovávalo zřejmě od doby vzniku první kostelní stavby ve středověku až do roku 1852, se dochovaly dokonce informace o objevech kosterního materiálu s milodary, což naznačuje existenci pohřebiště ještě z úplných počátků křesťanství na Moravě.

Podobné nálezy se odehrály i v o něco málo vzdálenější cihelně, odkud byly některé na svoji dobu poměrně slušně zaznamenány, někdy i včetně kresby, v místních kronikách vedených ve škole, na faře a na obci.

Z osob, které se zasloužily o jejich zachování pro budoucí generace, jmenujme Josefa Homolu, učitele a ředitele školy i zakladatele muzejního spolku ve Veselí nad Moravou nebo Milana Mastného, učitele a dočasného ředitele ve Vnorovech, na ně pak navázali další jako Heřman Landsfeld či P. Pavel Zíbal.

Z následných rozsáhlejších zemních prací, kupříkladu při terasování přilehlého svahu v osmdesátých letech, je kvůli pozdnímu ohlášení památkářům nebo archeologům zachováno jen torzo z materiální kultury sídliště existujícího minimálně v rozmezí od 9. do 15. století a pouze rámcově mohly být dokumentovány zbytky stavby považované za součást zdejší tvrze.

Určitou mezeru v poznání tohoto kdysi jistě velmi významného prostoru překlenulo svým zájmem i přímo sběrem materiálu pár jednotlivců, v tomto případě lze vyzdvihnout vnorovskou patriotku Annu Křenkovou, díky jejímuž vřelému citovému vztahu k archeologii a etnografii rodné obce mohou muzejní pracovníci alespoň dnes nově zpracovat a doplnit dějiny obce.

Podle Šmerdy patří celá poloha tzv. Hulínova kopce, pojmenovaná podle jednoho z místních starousedlíků, k velmi zajímavým lokalitám, které ještě mohou přinést nečekané objevy.

„Už dnes můžeme s jistotou potvrdit, že novější archeologický výzkum uskutečněný tohoto roku při výstavbě kanalizace potvrdil pravěké a vrcholně středověké osídlení v blízké ulici Průhonek a v okolí kostela se několikanásobné štětované úpravy tehdejšího povrchu nachází až dva metry pod dnešní úrovní.

JAROSLAV ŠMERDA