Proč interna potřebovala tak velkou opravu?

Oddělení bylo v katastrofálním stavu. Nefungovalo v podstatě nic. Protékala střecha, energie v rozvodné síti byla slabá. Nedostatkem byly i věci, jako je jedna toaleta pro třicet lidí. Jako největší problém jsem viděl špatně fungující výtahy, které až ohrožovaly životy pacientů. Podmínky byly naprosto nedůstojné.

Která ze změn je podle vás nejzásadnější?

Jde o komplexní změnu celého oddělení, nic z toho bych nevyzvedával. V tuto chvíli jsme se konečně dostali na úroveň jedenadvacátého století, kdy předpokládám, že se nebude zastavovat výtah, že elektřina na pokojích bude fungovat, že jsou po pokojích rozvedené medicinální plyny a všechno bude bez problémů.

Věříte, že díky opravenému pavilonu bude práce pro personál příjemnější?

Věřím, že ano.

Jak jste vybírali barvy na jednotlivá patra?

Barvy si vybíraly staniční sestry jednotlivých oddělení. Na to jsou však studie, která barva jak působí, takže předpokládám, že volily podle nich.

Nastaly při opravách nějaké problémy?

Po výběru stavební firmy, který byl komplikovaný, už se všechno dělo podle plánu. Mnozí z počátku nevěřili, že stavební firma opravu zvládne v tak krátkém čase a navíc přes zimní období. Ovšem zvládla. Jestli se vyskytnou nějaké závady, to zjistíme až za provozu. S tím však počítáme. Na to jsme si ponechali deset procent z celkové částky oprav. Navíc u tak velké stavby se není čemu divit, když po spuštění provozu nastanou drobné komplikace.

MICHAELA MUNZAROVÁ