Tisíc srnců, čtrnáct jezevců, dvanáct muflonů i deset lišek. Malý výčet trofejní zvěře, kterou myslivci na Hodonínsku za poslední sezonu v honitbách ulovili. Tradičně ji po dva dny představují na přehlídce a zvláště děti se na přednáškách snaží přiblížit přírodě.

Už v předsálí kyjovského domu kultury se tísní desítky školáků. Právě pro ně je určený páteční program chovatelské přehlídky. Jejich pohledy míří jedním směrem. Muž s logem hodonínské zoologické zahrady drží v ruce výra. „Dřív se používal na takzvanou výrovku. Výr se uvázal do prostoru a na něj naletovali různí ptáci, jako vrány, straky nebo i dravci, které myslivci stříleli. Dnes už je tento způsob lovu zakázaný," uvedl zoolog a sokolník Jiří Ingr.

Po jeho výkladu si statečnější děti výra hladí. Další míří do hlavního sálu prozkoumat, co je pro ně připravené. Dýchne na ně pravá myslivecká atmosféra. Celá místnost je zaplněná trofejemi. „Nejvíce je, stejně jako každý rok, srnců. Letos jich máme devět set osmapadesát," prozrazuje jeden z členů myslivecké komise František Vaďura. Žádné další zvíře nemá na výstavě tak velké zastoupení. Na druhém místě je sto osm úlovků daňka.

Skupinky malých návštěvníků se posouvají sálem. Nadšeně si prohlížejí paroží jelenů a muflonů. Všem se ale rozzáří oči, když přijdou do místnosti, kde mohou obdivovat práce ze soutěže Mé toulky za zvěří a uplatnit svůj výtvarný talent. Zároveň si prohloubit vědomosti o přírodě. „Máme tady razítka otisků stop zvířat. Hádejte, komu patří tato," vyzývá muž v zeleném mundúru. „To je srna," zazní davová odpověď. Děti ještě ani nedokreslí a už je vyhánějí další školáci. „Přišlo přibližně šest set dětí," uvádí jednatelka Okresního mysliveckého spolku Hodonín Věra Dufková.

V druhé polovině sálu poznávají nejmenší skelety lišky či jezevce. O pár metrů dál je čeká překvapení. „Myslivci mají speciální píseň, kterou se vítají. Tou vás tady přivítáme i my," říká myslivec, který děti výstavou provází. Jeho kolega bezchybně zatroubí nacvičenou skladbu na lovecký roh. Dětem se písnička líbí, myslivce proto odměňují potleskem.

Na závěr je ještě čeká zopakování získaných znalostí. Naposled si osahají paroží, zuby divokých prasat či lebku lišky. „Na výstavu jezdíme každý rok. S místním sdružením myslivců spolupracujeme kvůli environmentální výchově. Děti se sem pokaždé těší, nutit je rozhodně nemusíme," říká s úsměvem učitelka Základní školy ve Starém Poddvorově Sylvie Hrbáčková.