Když se narodil, jmenoval se Walter. Když dospěl, začal po otci pátrat. Bezvýsledně. „Ani nevím, jak a na které frontě padl,“ krčí rameny při vyprávění a usrkává horký šálek kávy.

S manželkou a potomky se spojil s kanadským Červeným křížem. Nakonec mu přišel dopis z německého archivu, kde jsou spisy členů wehrmachtu.

„Mají tam iniciály všech vojáků organizovaných v tehdejší armádě. Ani oni ale nevědí, jak dopadl. Takže je stále nezvěstný,“ pokračuje Wahlich, jenž přišel na svět v roce 1941.

Dějinami zrovna hnula operace Barbarossa – nacistická ofenzíva do Sovětského svazu a vznikala protihitlerovská koalice. Ve stejné době vstoupily do války Spojené státy americké.

Matka pro nemoc šla do lágru

Po třech letech života přišel o matku. Trpěla vážnou nemocí, a tak skončila v lágru. A on jako malý chlapec v dětském domově. Na místě, kde podle jeho slov skonal jeden z jeho rodičů, se byl před lety podívat.

Pátral také po rodině, kterou má v Německu. „Pracoval jsem na zahraničních montážích. Projel jsem celé Bavorsko, kde je spousta lidí se stejným příjmením,“ říká nyní už prošedivělý muž. Pokrevní příbuzné skutečně objevil. Jenže místo objetí a vřelého přivítání se dočkal nadávek.

PŘEČTĚTE SI: Morava klesá. Začne zjišťování škod

„Vyhodili mě a řekli, že jsem kurevský Čech. Podle nich jsem chtěl peníze nebo pozůstalosti,“ vypráví Wahlich.

A tak odjel pryč, o rodině v Německu už nechce slyšet ani slovo. Skončila pro něj.

Jako kluk největší válečný konflikt v dějinách lidstva příliš nevnímal. S přibývajícím věkem a rozumem se k němu stavěl odmítavě.

„Působit na lidi takovou sílou a technikou je nekřesťanské,“ vyjadřuje svůj názor.

Z Waltera Petrem

Když Wahlich dospěl, opustil dětský domov, udělal to už ne jako Walter. Změnili mu jméno na Petr. „S reakcemi okolí jsem problémy neměl. Pro tento stát jsem byl z obliga. Netrpěl jsem. Dokonce jsem se dostal do státních funkcí. Nikdo mi v životě neřekl: Ukaž doklady.“

Problém podle něj nastal až po sametové revoluci v roce 1989. „Obecní úřad po mně chtěl rodný list. Tvrdili mi, že ho nemají a neví, odkud pocházím. Kdybych prý umřel, nemohli by mě pochovat,“ líčí další nepříjemný zážitek.

Nakonec si ho nechal poslat z Prahy za sto korun. Stálo v něm, že se narodil ve Stříbrných horách.

V současné době si užívá důchodu na jihu Moravy a těší se na zlatou svatbu, kterou s manželkou oslaví za dva roky.