Jako nástroj na mučení žížal označili dětské housličky z kukuřičného stébla deváťáci Jan Chmelař a Anežka Kronerová ze Žarošic. O starodávné formě na výrobu homole zase jejich o rok mladší spolužáci napsali, že je to jaderná hlavice. Děti ze Žarošic se po několikatýdenním projektu v posledních dnech konečně dověděly, k čemu sloužily předměty, které jim poskytlo ke studiu tamní muzeum. O co méně projevily znalosti, o to více ukázaly fantazie.

„Dětem jsme poskytli celkem třicet starých předmětů, které by teoreticky mohly ještě na vesnici například u prarodičů vidět. Doteď nevěděly jejich pravý účel,“ řekl vedoucí žarošického muzea Roman Muroň. Právě on s učitelkou Sylvou Klimešovou projekt vymyslel. Školáci tak pronikli prostřednictvím vlastní fantazie do znalostí historie. Do práce se zapojila celá starší polovina tamní základní školy. Projekt se tak stal sondou do znalostí dětí. Všechny předměty se v Žarošicích kdysi používaly.

„Všichni bezpečně poznali učitelskou rákosku. Překvapilo mě, že poznali často i starou dřevěnou past na myši. Myslel jsem, že z pohádek budou znát i lopatu na pečení chleba, mnoho z nich ale účel neznalo. Počítal jsem naopak, že záhadou bude karbidová lampa, která vypadá skutečně záhadně,“ vyjmenoval namátkou Muroň. Přestože všechny exponáty patřily dříve k běžným domácím předmětům, které už dnes nikdo nepoužívá, má podle pedagogů smysl, když je děti znají.

„Jen samotné poznání nového ve spojení s tradicemi je pro ně přínosem,“ myslí si například jedna z učitelek Miroslava Zmrzlíková. Podle ní si také děti procvičily fantazii. Když nevěděly pravý účel, mohly se pokusit vymyslet co nejoriginálnější vysvětlení. „To je také více bavilo,“ dodala učitelka. Podle ní však školáci prokázali více znalostí, než pedagogové očekávali.

„Nejde ovšem jen o účel. V těch věcech je i krása a kus řemesla, které děti poznají. Mnoho z nich by ihned lidé vzali domů jako dekoraci. Kdo si za dvacet let dá do obýváku jako ozdobu dnešní mobil nebo počítač? Je také dobré, že si děti procvičily fantazii, což jim například dnešní hračky moc neumožňují,“ vyzdvihl vedoucí muzea. Školáci se skutečně odvázali. Mlýnský kámen označili za předchůdce dnešních cédéček, dřevěnou past na hlodavce za šibenici pro myši. Prostor na pasti, kam lidé umisťovali cihlu jako zátěž, pak podle nich slouží jako shromaždiště pro ostatní myši, aby se dívali, jak popravená trpí. Historické předměty jsou nyní i s dětskými pracemi vystaveny v muzeu. K vidění tam budou až do konce letošního dubna.