Rodáci z Veselí nad Moravou manželé Miloslava a František Sedláčkovi se vzali v roce 1948 a byla to prý láska, která hory přenáší. První roky manželství strávili v Želetavě, kde dostal František, jako veterinář, umístěnku. Stejně jako pro Františka bylo i pro Miloslavu povolání koníčkem. Ta zasvětila svůj život hudbě. Do Veselí se vrátili v roce 1989 a po svém návratu se zapojili do kulturního i politického života. Angažovali se v lidové straně, chrámovém sboru nebo v obnoveném spolku Orel.

Společně vychovali dvě dcery. Nyní se těší ze šesti vnoučat a šesti pravnoučat. Podle této dvojice je v manželství zapotřebí tolerance a umění odpouštět.
Manželé Marie a Ludvík Turčínkovi pochází z veselské části Milokošť, kde zdědili rodinný domek. V tom žijí doposud. Znali se odmalička. „Z chození vznikla láska a když přeskočila jiskra, nebylo daleko ke svatbě,“ vzpomíná Ludvík Turčínek.

Ten zároveň přiznává, že manželství nebylo vždy lehké. A stejně jako Sedláčkovi si myslí, že ve vztahu je důležitá tolerance. Ludvík původně pracoval jako dělník, poté zastával třináct let funkci recepčního v místním hotelu. Paní Marie pracovala v závodu Dyas v nedalekém Uherském Ostrohu.

Život berou oba manželé s úsměvem, i když už zdraví neslouží tak, jak by si oba přáli. „Víte, dala jsem slib v kostele, a tak jsem ho dodržela,“ říká Marie Turčínková o šedesátiletém manželství. Manželé spolu vychovali dvě děti. Nyní se těší ze dvou vnoučat a dvou pravnoučat.

Diamantové je také manželství Marie a Viktora Smištíkových. To se v poválečné době potýkalo s časy dobrými i zlými. „Manželství pojí především tolerance a přizpůsobení se jeden druhému,“ uvádí Marie Smištíková.

Viktor Smištík pracoval jako ekonom a převážnou část profesní kariéry strávil v hodonínských naftových dolech. Manželka Marie pracovala jako účetní v tamním zemědělském učilišti. Z lásky vzešly dvě dcery.