Zmínky o dalších dvou objevil nadšenec železniční historie Milan Řihánek z Kyjova.

„Narazil jsem v archivech na zmínku o plánu na železnici ze Svatobořic do Vlkoše. Pátral jsem po podrobnostech a pokusil se dohledat vše, co šlo. V Moravském zemském archivu byla obsáhlá zpráva o tomto projektu, který se ale nikdy nepodařilo uskutečnit,“ říká Řihánek, který už roky shromažďuje informace týkající se železnic na Kyjovsku.

Zkusil si později i trasu plánovanou před více než sto lety projít, aby našel případné stopy. Neobjevil nic. „Zřejmě se tehdy ani nekoplo do země,“myslí si.

Jak dodal, dnes už těžko někdo zjistí, proč se projekt nezdařilo převést do reality. Možná to způsobila i cena vyčíslená na 445 tisíc korun, což byly na počátku dvacátého velké peníze. Jak ze zprávy vyplývá, projekt vznikl i kvůli vysokým poplatkům na tehdy už hojně využívané trati Kyjov-Mutěnice. Je tedy možné, že došlo k úpravě tarifů a přepravci po nové železnici už nevolali.

Zůstal tak jen projekt, který 21. června roku 1906 předložila firma Vereinigte Eisenbahnbau und Betriebs-Gesellschaft. Šlo v něm o stavbu normálně-rozchodné vlečky plánované ze stanice Svatobořice do kelčanského cukrovaru. „V obsáhlé zprávě je několik variant trasování, směrové a sklonové poměry, technický popis, geologické poměry a samozřejmě vyčíslení nákladů. Nově vybudovaná trať měla sloužit výhradně nákladní dopravě a měla odlehčit vytížené lokálce Mutěnice-Kyjov,“ uvádí Řihánek, co všechno v dokumentech objevil.

Výhradním artiklem přepravovaným touto cestou měla být cukrová řepa, řepné řízky a cukr. Cukrovar si podle zjištění Řihánka nechal už dříve vyčíslit náklady na zbudování úzkorozchodné dráhy v podobné trase. Ta by se ale nevyplatila. Část návrhu ale byla využitá v generelu firmy Vereinigte Eisenbahnbau und Betriebs-Gesellschaft.

A kudy měl vlak přesně jezdit? Ze severního konce stanice ve Svatobořicích měla vést nová dráha ostrým obloukem na východ. Těsně za úrovňovým křížením současné silnice z Kyjova do Milotic bylo v plánu zbudování sto šedesát metrů dlouhého nákladiště. Přes koleje státní dráhy Brno – Vlárský průsmyk se měly vlaky dostat pomocí šest metrů vysokého železného nadjezdu. „Trať tenkrát samozřejmě vedla ve své původní trase před stavbou vlkošské přeložky,“ připomíná nadšenec železnic Kyjovska. Pak měla trať jít souběžně ze státní dráhou a nakonec přes Vlkoš k cukrovarské vlečce, která už dnes také neexistuje.

„Délka trati byla plánována na šest tisíc dvě stě čtyřicet metrů. Maximální rychlost měla být pětadvacet kilometrů za hodinu. Zabezpečení provozu mělo být zajištěno pomocí telefonické odhlášky po příjezdu vlaku do koncového místa trati. Provoz měla zabezpečovat KFNB Severní dráha císaře Ferdinanda,“ doplňuje Řihánek, který při pátrání v archivech narazil dokonce na ještě jednu trať plánovanou ve Svatobořicích. Měla být koněspřežná a spojovat Svatobořice se Šardicemi. Pátrání po dokumentech o této trati Milana Řihánka teprve čeká.