Deník testoval vlakové spojení z Plzně do Železné Rudy. Necelých sto kilometrů trvalo čtyři hodiny a čtrnáct minut. Jiný cestující si zas stěžuje na webu Českých drah, že jel z Prahy do Kolína tři a půl hodiny. Pokud naberete na nejvytíženější trati mezi hlavním městem a Ostravou patnáctiminutové zpoždění, můžete mluvit o tom, že vám nebe přálo. Včas nedojedete nikdy.

České dráhy měly ještě nedávno reklamu pod heslem „Auta stojí, vlaky jedou“. Dnes by nepůsobila trefně. Teď ji nahradila scénka o tom, že na dráze se můžete bavit. Jistě, pokud máte smysl pro hodně černý humor.
Výmluvy na to, že tratě za komunismu zpustly, mají pravdivé jádro. Více než třicet let od převratu k lepšímu však působí divně. Ukazují jen to, že žádná z předchozích vlád nebyla schopna udělat pro cestující na železnici dost. Teď je země pokryta staveništi a výlukami. Přinese to změnu? Lze si vsadit na to, že ne. Flikování k ničemu nevede. Země potřebuje skutečnou železniční revoluci, která pomůže nejen pasažérům, ale celému hospodářství.