Kliknutím zvětšíteJednou se budou o pandemické době psát učebnice. A nepůjde jen o učebnice lékařské, epidemiologické či sociologické, ale také ekonomické. Ekonomiky vyšly z koronakrize v mnohém pozměněné. Krom jiného skokově vyskočilo zadlužení většiny evropských zemí, což fungování evropských ekonomik zásadně změní.
My nejsme výjimkou. A to ani v tom, že i u nás byla pandemie spíš záminkou než skutečným důvodem, proč tak prudce navýšit veřejný dluh. Pokud půjdeme po jednotlivých položkách výdajů státního rozpočtu, rychle zjistíme, že „záchrana ekonomiky před pandemií“ byla spíš deklarací. Krom jiného to je zřejmé z toho, že výdaje do ekonomiky se stupňovaly v dobách, kdy se ekonomice dařilo lépe – a byly o něco nižší v dobách největšího propadu HDP.
Dává tedy hluboký smysl, že aktuálně ministerstvo financí státní rozpočet přepracovává. ČR pojede nějakou dobu v rozpočtovém provizoriu. O tom, že by to paralyzovalo chod státu, nemůže být ani řeči, protože vzorem pro provizorium je období, kdy už výdaje státu jely v nejvyšších obrátkách. Vláda hodlá rozpočet přepracovat tak, aby ušetřila 80 miliard.
Oficiálně to vláda zdůvodňuje hlavně bojem proti inflaci. Ne že by to nebyla pravda. Je faktem, že proti inflaci máme velmi málo zbraní. (Ale nutno dodat – však jsme se také v minulosti na vyvolání této inflace podíleli; už od dob, kdy ČNB intenzívně intervenovala proti české koruně a následně snižovala úrokové sazby, tuto dnešní inflaci tlakovala.) Inflaci roztáčejí peníze, které se nesmyslně a kontraproduktivně dostávají do oběhu od dvou zdrojů – od centrální banky a od vlády. Takže zkrácení peněz, které tečou od vlády, skutečně na inflaci má pozitivní vliv. Ale nedělejme si iluze, že to snad inflaci zastaví. Je to tak trochu jako odlití naběračky z bazénu.
Inflací se tak vláda patrně ohání hlavně proto, že to je pro veřejnost snadno uchopitelné; každý vidí, že inflace je enormní, a tak se bojem proti velmi nepopulární inflaci dá „omluvit“ trochu nepopulární šetření. Ve skutečnosti ale pro přepracování státního rozpočtu existuje ještě mnohem víc důvodů a pádné jsou všechny.
Globální dluh dlouhodobě roste a my jsme jen jeho součástí. Po Druhé světové válce byly vlády ovládnuty myšlenkou, že budou vyhlazovat hospodářský cyklus tím, že se ve zlých dobách víc zadluží, aby v lepších dobách dluh splácely. Postupně ale po válce přebytkových rozpočtů ubývalo, až v některých zemích zmizely nadobro. Ačkoli dluh dlouhodobě rostl, bylo to jako nic proti tomu, co přinesl rok 2020 a záminka koronaviru.
Podle Institutu pro mezinárodní finance (IIF) vzrostl globální dluh koncem roku 2020 na 277 bilionů dolarů. Vyspělé země už ve třetím kvartále 2020 dlužily 432 % svého hrubého domácího produktu. Koncem roku 2019 to přitom bylo jen 380 %. Za pouhých devět měsíců tak vyskočil dluh vyspělých zemí o 52 procentních bodů.
Markéta Šichtařová
je ekonomka
Pokud by takové tempo mělo pokračovat, musí se současná ekonomika založená na dluhu zhroutit. A pokud pokračovat nebude – ekonomika se změní taky, jen nenápadnějším procesem. Totiž „jen“ ztratí konkurenceschopnost, drajv, prudce poklesne kvalita výrobků a služeb, namísto kvalitních výrobků budou neefektivní a státem živené podniky produkovat nedostatkové zmetky.
Tohle všechno bylo před pár lety považováno za nemožné. Před deseti lety by všichni ekonomové na podobnou výši dluhu reagovali slovy, že bankrot tak zadlužených zemí je nevyhnutelný. Dnes se noví „ekonomové“ vzešlí z univerzit tváří, že vše vyřeší takzvaná moderní měnová teorie a jí vzývaný tisk peněz. To je naprostá změna paradigmatu. Klasická liberální ekonomie tvrdí, že takový stav nemá dobré řešení. Opatrně totéž už připouští dokonce i IIF. „Nová“ ekonomie ale vzývá ještě víc státu a ještě víc přerozdělování. Ekonom tuší: porostou daně…
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
