Prezidentovy variace na renesanční témata obvykle baví. Utahuje si z takzvané pražské kavárny, z opozičních stran a samozřejmě z novinových komentátorů. Je to taková hra: Zeman je poškádlí a oni spustí bandurskou.
Prezident i půlka země se pak kření nad jejich jalovým poštěkáváním.
Spolehlivě naštve Zemanovy nepřátele i jiná věc: Když chválí lidovou Čínu.
Tento klasický repertoár byl rozehrán i v tomto projevu. Ba zabral ho skoro celý.
Možná bylo příliš optimistické čekat něco jiného.
Bylo to však oprávněné.
Lidé se museli v jediném týdnu vzdát obvyklého způsobu života. Mnozí mají strach. Další se nevyznají v neustále se měnících příkazech a zákazech.
Většina se snaží chovat skvěle. A zatím to jde.
Prezidentova řeč měla být o tomhle. O těžké hodině, kterou zvládneme. Ne o nějakých hercích.
Ale nešť.
Doba není lehká, odpouštějme si chyby.
Tahle řeč se nepovedla.
Příští bude určitě lepší.