Dnes je to poměrně rozšířený trend. Specialisté v oblasti IT, ale také umělci a profesionální cestovatelé využívají po velkou část roku vozidla, které umožňují pracovat v jejich interiéru kdykoli a kdekoli.

Nápad na vůz s podobnými funkcemi, určený ovšem pro vrcholné manažery, se zrodil před 30 lety v hlavách specialistů Tatry Příbor. Tam se v té době vyráběly osobní vozy s logem kopřivnické automobilky. Nejprve typ 603 a po něm i 613.

Na interiér i modernizovaný motor V8 Tatra se můžete podívat do naší fotogalerie.

„Pozice závodu Příbor se v průběhu let postupně navyšovala a přecházela sem i řada kompetencí technického vývoje," vzpomínal v rozhovoru pro Deník před několika lety bývalý technický náměstek Tatry Příbor Zdeněk Kübel. Ten byl také před čtyřmi roky spoluautorem výstavy připomínající historii zdejší automobilové výroby.

Rozvoj továrny ale podle něho ustrnul krátce po pádu komunistického režimu. „Tradiční odběratelé skončili, a i když jsme se snažili vozy dostat co nejrychleji na úroveň srovnatelnou s konkurencí," výroba Tater 613 se stále snižovala. Jako problematické se ukázaly také některé obchody s asijskými zákazníky.

Tatra 148 v úpravě pro domíchávání betonu
První s bilancí přes 100 tisíc kusů. Tatra 148 zvládala i tu nejtěžší práci

Z obav o budoucnost tedy vymýšleli nové obchodní příležitosti. "V roce 1993 připravili jsme připravili dvě přepracované verze Tatry 613 pro autosalon ve Frankfurtu. Pomáhal nám známý obchodník a automobilový závodník Jaroslav Juhan," uvádí Zdeněk Kübel.

Jednou z nich byla Tatra 613-4 Electronic, která měla řadu v té době unikátních funkcí. Například i hlasového asistenta, který řidiče informoval o aktuálním technickém stavu vozu nebo případných poruchách. Kromě toho byla ve výbavě klimatizace, vyhřívání všech sedaček, přenosný telefon a televize.

Electronic využili ministři

Tato verze se nakonec vyrobila i v patnácti kusech pro finální zákazníky. Jezdili v nich například i tehdejší ministři Zieleniec, Lux, Dyba či Dlouhý. Poslední vznikly v roce 1994.

Ovšem osud ještě pozoruhodnější varianty Mobicom byl jiný - neblahý. Vznikl pouze jeden jediný prototyp, který se sice ukazoval na automobilových výstavách (například i na evropském autosalonu ve Frankfurtu), ale nakonec si ho nikdo neobjednal.

Marná byla i snaha tehdejšího obchodního partnera Tatry Příbor, kterým byla německá firma HJS Management Consulting, a která měla pomoci s odbytem na německém trhu.

Příď auta je skutečně velmi originální
Tatra 201 skokana Jandy skrývá i neúspěšné pokusy konstruktérů. Zkoumali jsme ji

Přitom interiér auta byl velmi zajímavý. Nabízel takzvané konferenční uspořádání díky otočným předním sedadlům, dále v něm byl instalován telefon, fax, videopřehrávač a dokonce i přenosný počítač umístěný na výklopném stolku. Práci zpříjemňovalo speciální osvětlení a třeba také minibar.

Auto poháněl tradiční zážehový osmiválec se zdvihovým objemem 3,5 litru a výkonem 200 koňských sil. Už byl doplněn o vícebodové elektronicky řízené zapalování a dva třícestné řízené katalyzátory.

Auto bylo schopno vyvinout maximální rychlost 230 kilometrů v hodině a zrychlení z nuly na sto trvalo 10,8 sekundy. Spotřeba byla při ustálené devadesátikilometrové rychlosti 10,3 litru benzínu.

Kromě toho, že obchodně Tatra Mobicom neuspěla, kalí vzpomínky na ní Zdeňkovi Kübelovi i postoj nejvyšších představitelů automobilky ke snaze svých podřízených. „Předvolali si nás a vlastně nám vyčinili, co jsme si to dovolili. Přitom projekt získal značný ohlas a byla šance na výrobu zhruba 500-1000 vozů ročně, což by stačilo na udržení zaměstnanosti a získání prostředků na další vývoj," uzavírá.