Kliknutím zvětšíteV Brně se pivo vaří už osm set let, a to od roku 1243 z rozhodnutí krále Václava I., který pivovarníkům udělil právo je vařit. O osmdesát let později se centrem pivovarnictví stalo Staré Brno a Mendlovo náměstí. Královna Eliška Rejčka zde v roce 1323 založila cisterciácký klášter, jehož součástí se později stal i pivovar.
Ten svému účelu sloužil až do roku 1872, kdy se jeho tehdejší majitelé Josef Mandel a Hermann Hayek rozhodli postavit v ulici Hlinky v bezprostředním sousedství pivovar nový, který by obstál v konkurenci tehdejšího „boomu“ pivovarnictví.
Podle předběžných plánů měli sládci ročně vařit 40 až 50 tisíc hektolitrů piva. Už o rok později, v roce 1873, požádali společníci Mandel a Hayek příslušný soud, aby zapsal jejich společnou pivovarnickou firmu.
Příběh Starobrna začíná
Nový pivovar se začal stavět na úpatí Žlutého kopce v místech, kde se těžila hlína a pálily se z ní cihly. Ze všeho nejdříve se začaly budovat sklepy. Místní tisk zmiňuje, že „při stavbě nového pivovaru byla trhána skála prachem, přičemž letělo množství kamení do zahrady starobrněnského pivovaru, v tu chvíli hostmi přeplněné…
Byla přijata opatření, aby se budoucně nic podobného nestalo.“ Další zajímavostí je, že se při výrobě piva nepočítalo s vodou ze studní, jak tomu bývalo zvykem. Používal se vodovod z právě dokončené moderní úpravny vody z řeky Svratky v nedalekých Pisárkách.
Práce v pivovaru? Nepředstavitelná dřina
Jak pracovali předchůdci dnešních pivovarníků před sto padesáti, sty lety? Tvrdě a velmi namáhavě. Například ve sladovně pouze ručně s lopatou a ve špatně větratelném prostředí. Na sobě měli jen spodky a pot si utírali ručníkem. Denně museli do pytlů nasypat až 150 metráků sladu.
Namáhavá byla i práce u sudů, které se vymývaly, vypařovaly a vyplachovaly. Před zavedením elektřiny se svítilo vesměs lojovými svíčkami. Mimořádná byla i pracovní doba: začínala denně ve čtyři ráno a trvala do osmi do večera. Přesto ale i tady platí, že pivovarnictví je nejen řehole, ale také řekněme poslání: podle jednoho z pamětníků, který pracoval na sladovně, zde strávil desítky let už od svých sedmnácti.
Transport na začátku 20. století
Ačkoli byly pracovní podmínky velmi těžké, neznamená to, že by se majitelé Starobrna nezajímali o technický pokrok a novinky. Ty se týkaly třeba dopravy. Jak tehdy bylo zvykem, zboží se rozváželo za pomoci koní a dále vlakem. Dohromady měl pivovar na čtyřicet povozů a vagonů. Kočí v té době zapřahali čtyřiadvacet párů koní. Někteří z nich byli ustájeni přímo v pivovaru.
Rozvoz piva začínal už ve čtyři hodiny ráno a některé z vozů se vracely až pozdě večer. Nejexponovanějším dnem pro zásobování byla sobota, protože v neděli si řada Brňanů užívala výlety. K usnadnění rozvozu piva pivovar vlastnil od roku 1909 automobil značky Büssing. Ze stejného důvodu vozila starobrněnské pivo zhruba čtyřicet let po založení pivovaru tramvaj s vlečkou. Nejprve parní, později elektrická.
Oslavy, jak se patří
A své 150. narozeniny si pivovar opravdu užil. Jako dárek dostal výpravnou publikaci s dobovými fotografiemi, která přibližuje celou historii pivovaru a pivovarnictví na Starém Brně vůbec. Přišli však i gratulanti: začátkem září se v celém areálu uskutečnil Den Starobrna s atraktivním hudebním programem a historickými exkurzemi v podání herců Městského divadla Brno. Slavili tedy všichni ti, kteří ten den do pivovaru přišli.
Zkrátka ovšem nepřišli ani zaměstnanci, ať už bývalí, nebo současní. I oni měli příležitost jubileum pořádně oslavit a zapít - jak jinak, než starobrněnským pivem.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
